PhareAlexandrie
1: setback of a currency of Antonine the Pious
2: setback of a Chest of Drawers currencyRelevantní obrázky
Relevantní články
Ptolemaios II. FiladelfosPtolemaios II. zvaný Filadelfos Πτολεμαῖος Φιλάδελφος, 309 – 246 př. n. l.) byl synem zakladatele ptolemaiovského Egypta Ptolemaia I. Sotéra a královny Bereniké I. Za ženu měl Arsione I., dceru Lýsimachose z Thrákie, kterou zapudil poté, co jeho sestra Arsinoe II. Philadelfos řadou intrik dosáhla návratu z Trakie do Egypta. Stávající manželka královna Arsinoe I., která se obávalo o svou mocenskou pozici, spřádala spiknutí, po odhalení byli její komplicové popravení a ona sama poslána do vyhnanství na Koptos na okraji východní pouště v Horním Egyptě. Filadelfos si sestru Arsinoé II. vzal za manželku. Incestní vztah se sestrou, dcerou Ptolemaia I. Sotéra, byl prvotně účelový, měl potvrdit jeho legitimitu jako právoplatného nástupce v Egyptě již oslavovaného zakladatele dynastie Sotéra. Hlavním jménem, prolínajícím se celou dynastií, bylo rodné jméno po otci Sotérovi . Celý tento příběh Arsinoe II. popisuje Stéla Mendes, nalezená v Koptu. Územní zisky jeho otce v Levantě se opakovaně vojenskými výpravami snažil udržet. Jeho vláda přivedla Alexandrii k vrcholu věhlasu v uměních a vědách a celý Egypt k prosperitě. .. pokračovat ve čtení
Maják na ostrově FarosMaják, který se nacházel v Egyptě na malém ostrůvku Faros u vjezdu do alexandrijského přístavu, měl být svého času nejvyšší stavbou starověkého světa. Počítá se k sedmi divům světa. Maják na ostrově Faru patří ke stavbám, jejichž vzhled není možno rekonstruovat, protože vyjma toho, že se z něj nic nezachovalo, neexistují ani jeho spolehlivé popisy. Nejznámější starověkou kresbou tohoto majáku je jeho znázornění na mincích z doby vlády římských císařů Antonina Pia a Commoda ve 2. století n. l. .. pokračovat ve čtení
Starověký EgyptStarověký Egypt byl jednou z významných a současně nejstarších starověkých civilizací ve Středomoří a na Předním východě. Jejím centrem byla oblast severovýchodní Afriky na území dnešního Egypta, kde se soustředila podél dolního toku řeky Nilu až k prvnímu kataraktu tvořícímu přirozenou jižní hranici. Specifické podmínky nilského údolí a pravidelných nilských záplav umožnily v kontrastu s omezenými možnostmi tehdejší Sahary velice brzy přeměnit okraje záplavové oblasti na vysoce výnosnou zemědělskou půdu, a to pouhými jednoduchými úpravami přirozeného prostředí. To vedlo k relativně značnému soustředění obyvatelstva do údolí a k jeho soběstačnosti, nezávislosti na okolních oblastech a následně i etnocentrismu jako výrazným znakům staroegyptské civilizace. V různých obdobích mocenský vliv egyptských panovníků zahrnoval i další oblasti, zejména na jihu území Núbie, na severu Sinajský poloostrov a jižní Levantu, dále pak Západní poušť včetně jejích oáz, Východní poušť a pobřeží Rudého moře. Tato území ale zpravidla nebyla samotnými Egypťany považována za součást Egypta jako takového, o čemž svědčí jejich zvláštní názvy užívané v egyptštině. .. pokračovat ve čtení