Plato with skull, butterfly and Socrates' tomb
Signed with a monogram and dated CVV [with a crane] / 84 in grey ink at the lower right.
Relevantní obrázky
Relevantní články
Zlatý věk AthénZlatý věk Athén nebo Periklova éra je označení éry v dějinách starořeckého městského státu Athény, která zhruba splývá s 5. stoletím př. n. l., a která se vyznačuje mimořádným rozkvětem kultury, hospodářství, myšlení a politiky. Během poměrně krátké doby se v Aténách akumulovalo mimořádné kulturní bohatství považované za základ západní civilizace. Období rozkvětu začalo odražením perské invaze koalicí známou jako Athénský námořní spolek, s dominantní rolí Atén. Po vítězné válce se tento spolek proměnil v cosi jako athénské impérium, když jeho pokladnice byla převezena z ostrova Délos do Athén, kde posloužila k financování stavby athénské Akropole s hlavním chrámem Parthenónem, jedním z hlavních symbolů éry rozkvětu. Dalším významným architektonickým dílem éry byl Chrám Dia Olympského. Klíčovým politickým lídrem epochy byl Periklés, který v letech 442–429 př. n. l. zastával post athénského stratéga. Jednou z jeho nejdůležitějších reforem bylo umožnit thetes obsadit veřejný úřad. Dalším úspěchem bylo vytvoření mistoforie, platu pro občany, kteří se věnovali veřejné službě. Chudým také pomáhala řada sociálních opatření. Rovnost a demokracie tak dosáhly svého starověkého vrcholu. Voleni byli jen stratégové a dobový "ministr financí", ostatní funkce byly obsazovány losem. Aristokratičtí archonti prakticky ztratili vliv. Stratégy volilo shromáždění všech svobodných občanů zvané ekklésiá. Zúčastňovalo se ho až 6000 osob. Rozhodovalo i o zákonech a vyhláškách. Ty pak ještě musela schválit losovaná pětisetčlenná rada zvaná búlé, složená na kmenovém principu. Ekklésiá se konala čtyřicetkrát do roka, na kopci zvaném Pnyx, před Akropolí. Vojenská moc Athén tehdy spočívala v námořním vojsku a lodích zvaných triéra. Bohatí athénští muži považovali za čest sponzorovat jednotlivé triéry, pravděpodobně i proto, že se tím stali jejich veliteli. Finančně byly Atény zajištěny z cel vybíraných v nedalekém přístavu Pireus. Aténská elita žila ve srovnání s elitami jiných starověkých států skromně a bez velkého přepychu. Vlastnictví půdy nebylo koncentrované: 71–73 % občanů vlastnilo 60–65 % půdy. Populace Athén ve zlatém věku se odhaduje na 300-350 tisíc obyvatel. Největším náboženským svátkem byly Panathénaje k poctě bohyně Athény. Velký kulturní význam získaly slavnosti k poctě Dionýsa zvané Dionýsia, na nichž vzniklo drama, tragické i komediální. Ve zlatém věku Athén ve městě působili dramatici Aischylos, Sofoklés, Aristofanés či Eurípidés, sochaři Feidiás, Myrón a Polykleitos, architekt Hippodamus z Milétu, historici Hérodotos, Thúkydidés a Xenofón, lékař Hippokratés a filozofové Sókratés, Platón a Aristotelés. Démokritos svým atomismem položil základy vědeckému myšlení. Je prokázáno, že některé z těchto osobností, například Aristofanés nebo Sokrates, pocházely z chudých rodin, takže vertikální sociální mobilita byla na starověké poměry mimořádná. Role ženy zůstala archaická, soustředěná na rodinu, ženy neměly politická práva a nemohly zastávat úřady. Mohly se však stát kněžkami athénského kultu, a tímto způsobem jistý politický vliv získat. I manželka mohla zahájit rozvod. Po rozvodu byl manžel povinen vrátit věno nebo platit 18procentní úrok ze svého majetku bývalé ženě, aby mohla žít dál a mohla se znovu vdát. Děti ovšem vždy zůstaly v domě svého otce. Příčiny konce zlatého athénského věku tkví v nespokojenosti ostatních členů athénského námořního spolku s athénskou hegemonií. Konkurenční peloponéský spolek vedený Spartou Athénám nakonec vyhlásil válku. Prohra Athén v ní roku 404 př. n. l. bývá všeobecně označována za konec zlatého věku, byť polis fungovala dál a nezávislost definitivně ztratila až v roce 338 př. n. l., když ji dobyl Filip II. Makedonský. .. pokračovat ve čtení