Polabian Slavs
Relevantní obrázky
_01.JPG)
Relevantní články
Polabští SlovanéPolabští Slované bylo etnikum západních Slovanů, které obývalo území dnešní Spolkové republiky Německa v oblasti mezi řekami Labem, Sálou a Odrou v době raného a vrcholného středověku. Etnikum zaniklo postupnou germanizací probíhající především během desátého až třináctého století. .. pokračovat ve čtení
PolabštinaPolabština neboli drevjanština je vymřelý jazyk Polabských Slovanů v severním Německu. Zřejmě se podobala více polštině a kašubštině než dalšímu menšinovému slovanskému jazyku na německém území, lužické srbštině. Spolu s ní však někdy bývá označována jako vendština. Slovanům žijícím na německém území se zejména ve starších pramenech často říká Vendové. .. pokračovat ve čtení
VelétiVeléti byli v raném středověku širší skupina kmenů Polabských Slovanů obývající východní části Polabí a západního Pobaltí. Nejednotné kmeny musely často čelit rozpínavosti svých mocnějších sousedů a byly proto nuceny se organizovat do volnějšího kmenového svazu, do jehož čela se postavil společný kníže. Veléti mohli být pro svou nejednotnost považováni za snadný cíl k získání kořisti. Trnem v oku byli ale i pro své náboženství. Byli totiž zapřisáhlými pohany a byli neteční ke snahám křesťanů o christianizaci. Na křesťanské misie Polabští Slované reagovali podporou vlastních lokálních slovanských kultů, stavbou pohanských chrámů a jmenováním kněží (žreců). K tomuto modelu patrně dospěli inspirací od organizačně vyspělejší křesťanské církve, protože obyčejně jsou takovéto snahy pro Slovany netypické. Polabské kmeny patrně nenavštívili ani žádní slovansky hovořící věrozvěstové, jako tomu bylo v případě Cyrila a Metoděje na Velké Moravě, takže křesťanství zde převážně zůstalo považováno za cizí nepřátelský element. V 8. století Veléty napadla ze západu mocná Franská říše. Došlo k tomu po vojenském podmanění pohanských Sasů Franky, kteří byli následně přivedeni ke křesťanství za pomoci násilí. To vyvrcholilo brutálním masakrem velké části vzdorujících Sasů roku 782. I o těchto událostech se mohli dozvědět prostřednictvím zpráv východní sousedé. Roku 789 se franský císař Karel Veliký obrátil proti Velétům a vytáhl proti nim s podporou knížete Vlčana (Wiltzana) ze sousedního obodritského kmenového svazu. Veléti se stejně jako Obodrité sdružovali do kmenového svazu v čele s knížetem. V době inkriminovaného střetu s Franky vládl Velétům jistý kníže Dragovít. Patrně se jednalo o významného a respektovaného vládce, protože západní prameny ho titulují přímo jako „krále Velétů“. Přestože Frankové Veléty přemohli a postoupili až k řece Pěně (Peene), čímž byl jejich kníže donucen k vyjednávání, podrobení se franské nadvládě a odevzdávání daně Karlovi, nebyli Slované ještě definitivně podmaněni jako v případě Sasů, ani nezmizeli. U Velétů se roku 798 zhroutil vládnoucí systém kmenového svazu a roztroušené slovanské kmeny se znovu sjednotily až v průběhu 10. století do kmenového svazu Luticů. .. pokračovat ve čtení