Sacajawea Patera PIA00485


Autor:
Magellan probe
Formát:
1880 x 1504 Pixel (712648 Bytes)
Popis:
This Magellan image reveals Sacajawea Patera, a large, elongate caldera located in Western Ishtar Terra on the smooth plateau of Lakshmi Planum. The image is centered at 64.5 degrees North latitude and 337 degrees East longitude. It is approximately 420 kilometers (252 miles) wide at the base. Sacajawea is a depression approximately 1-2 kilometers (0.6-1.2 miles) deep and 120 x 215 kilometers (74 x 133 miles) in diameter; it is elongate in a southwest-northeast direction. The depression is bounded by a zone of circumferential curvilinear structures interpreted to be graben and fault scarps. These structures are spaced 0.5-4 kilometers (0.3-2.5 miles) apart, are 0.6-4.0 kilometers (0.4-2.5 miles) in width and up to 100 kilometers (62 miles) in length. Extending up to approximately 140 kilometers (87 miles) in length from the southeast of the patera is a system of linear structures thought to represent a flanking rift zone along which the lateral injection and eruption of magma may have occurred. A shield edifice 12 kilometers (7 miles) in diameter with a prominent central pit lies along the trend of one of these features. The impact crater Zlata, approximately 6 kilometers (4 miles) in diameter is located within the zone of graben to the northwest of the patera. Few flow features are observed in association with Sacajawea, possibly due to age and state of degradation of the flows. Mottled bright deposits 4-20 kilometers (2.5-12 miles) in width are located near the periphery and in the center of the patera floor within local topographic lows. Diffuse patches of dark material approximately 40 kilometers (25 miles) in width are observed southwest of the patera, superposed on portions of the surrounding graben. The formation of Sacajawea is thought to be related to the drainage and collapse of a large magma chamber. Gravitational relaxation may have caused the resultant caldera to sag, producing the numerous faults and graben that circumscribe the patera. Regions of complex, highly deformed tessera-like terrain are located north and east of the patera and are seen in the upper portion of the image.
Licence:
Public domain
Sdílet obrázek:
Facebook   Twitter   Pinterest   WhatsApp   Telegram   E-Mail
Více informací o licenci na obrázek naleznete zde. Poslední aktualizace: Wed, 04 Sep 2024 04:19:27 GMT

Relevantní obrázky


Relevantní články

Kaldera

Kaldera je geologický útvar, který vzniká v závěru sopečné erupce. Má půdorysný tvar kruhové nebo elipsovité prohlubně, ohraničené vysokými skalními stěnami na svém okraji. Její průměr se nejčastěji pohybuje do několika kilometrů a hloubka činní několik set metrů. Ačkoliv se kaldera vizuálně podobá sopečnému kráteru, jedná se o dvě různé povrchové formace s odlišným způsobem vzniku a rozměry. Kalderizace je nejčastěji spojována s katastrofálními explozivními erupcemi pliniovského typu, kdy objem vyvrženin překračuje 1 km³. Během formování kaldery obyčejně dochází k částečnému nebo úplnému zániku původního sopečného tělesa. Ovšem nejsou nutně vázány na explozivní erupce, ale vyskytují se rovněž i u štítových sopek, kde převažuje výlevný (neexplozivní) vulkanismus. Přestože každý rok dojde na Zemi zhruba k 60–80 sopečným výbuchům u 50–70 sopek, patří zformování kaldery k relativně vzácným jevům, k nimž dochází pouze párkrát za století. Mezi lety 1911 a 2018 je známo pouze osm případů.Po skončení erupce bývají působením srážek a podzemních vod často vyplněny kalderovým jezerem. S pokračující vulkanickou aktivitou se na jejich dně mohou objevit lávové dómy či může započít růst zcela nového kuželu, přičemž přísun nového materiálu je schopný v určitém časovém horizontu kalderu částečně nebo zcela zaplnit. V případě další silné erupce se může nová kaldera zformovat uvnitř stávající anebo se mohou dvě různě staré kaldery navzájem překrývat. Kaldery se nutně nenacházejí jen na Zemi, ale byly objeveny i na jiných tělesech Sluneční soustavy. Dávný vulkanismus vedl k jejich vzniku na Měsíci, Venuši, Marsu, ale i jupiterově měsíci Io. Oproti těm pozemským dosahují větší velikosti. .. pokračovat ve čtení