Solar sys

Autor:

Harman Smith and Laura Generosa (nee Berwin), graphic artists and contractors to NASA's Jet Propulsion Laboratory.

Shortlink:

https://czwiki.cz/b/8edd

Zdroj:

Wikimedia Commons

Formát:

1440 x 904 Pixel (1505645 Bytes)

Popis:

This figure of the Solar System, (not to scale - actually very very far from the real scale - creating a scale image of the solar system with detailed representations of all its major bodies would not likely be feasible - see w:solar system model ) shows the Sun, the inner planets, asteroid belt, outer planets, Pluto (the largest object in the Kuiper Belt - originally classified as a planet), and a comet.

Komentář k Licence:

Public domainPublic domainfalsefalse

	This file is in the public domain in the United States because it was solely created by NASA. NASA copyright policy states that "NASA material is not protected by copyright unless noted". (See Template:PD-USGov, NASA copyright policy page or JPL Image Use Policy.)
	Warnings: Use of NASA logos, insignia and emblems is restricted per U.S. law 14 CFR 1221. The NASA website hosts a large number of images from the Soviet/Russian space agency, and other non-American space agencies. These are not necessarily in the public domain. Materials based on Hubble Space Telescope data may be copyrighted if they are not explicitly produced by the STScI.[1] See also {{PD-Hubble}} and {{Cc-Hubble}}. The SOHO (ESA & NASA) joint project implies that all materials created by its probe are copyrighted and require permission for commercial non-educational use. [2] Images featured on the Astronomy Picture of the Day (APOD) web site may be copyrighted. [3] The National Space Science Data Center (NSSDC) site has been known to host copyrighted content. Its photo gallery FAQ states that all of the images in the photo gallery are in the public domain "Unless otherwise noted."

Licence:

Public domain

Credit:

http://prometheus.jpl.nasa.gov/contentImages/solar_sys_br.jpg (original source URL under which the file is not accessible anymore, not even at archive.org, because the whole domain went offline -- this URL, however, with special regard to the PD status of the file, is cited in the coeval paper Do we belong in this universe? (and how could we know?) (PDF of a .ppt file, see p. 11 therein))

Sdílet obrázek:

         

Více informací o licenci na obrázek naleznete zde. Poslední aktualizace: Fri, 29 Dec 2023 11:04:58 GMT

Relevantní obrázky

(c) Luc Viatour, CC BY-SA 3.0

Relevantní články

Stáří Země je přibližně 4,54 miliardy let s nepřesností jeho určení ± 70 milionů let. Toto číslo je kompromisem mezi věkem nejstaršího minerálu nalezeného na Zemi – zirkonu z Jack Hills v Austrálii a astronomy a planetology odhadovaného věku sluneční soustavy. Radiometrickým datováním zirkonu byl stanoven jeho věk na 4,4 miliardy let. Porovnáním masy a svítivosti Slunce s řadou jiných hvězd se zdá, že věk celé sluneční soustavy nemůže být mnohem starší. Toto koresponduje s věkem Ca-Al inkluzí nalezených v meteoritech, které byly vytvořeny spolu se vznikem sluneční soustavy a jejich věk byl stanoven na 4,567 miliardy let, což určuje věk sluneční soustavy a indikuje horní hranici věku Země. Utváření Země akrecí částic tedy začalo brzy po vzniku těchto inkluzí a meteoritů. Jelikož čas akrece není přesně znám, nelze ani přesněji určit stáří Země. .. pokračovat ve čtení

Slunce je hvězda ve středu Sluneční soustavy. Od Země je vzdálena 1 au, jde tedy o hvězdu nejbližší Zemi. Obíhá okolo středu Mléčné dráhy ve vzdálenosti od 25–28 tisíc světelných let. Oběh trvá přibližně 226 milionů let. Hmotnost Slunce je asi 330 000krát větší než hmotnost Země a představuje 99,8 % hmotnosti sluneční soustavy, ale jen asi 2 % jejího momentu hybnosti. .. pokračovat ve čtení

Nebeská mechanika je vědní obor ležící na rozhraní mezi astronomií a teoretickou mechanikou, zabývající se popisem pohybu kosmických těles vesmírem a určováním jejich drah. Metody klasické nebeské mechaniky jsou založeny na využití Newtonova zákona všeobecné gravitace a jeho tří pohybových zákonů, s jejichž pomocí lze odvodit téměř všechny pohyby planet ve sluneční soustavě; pouze ve speciálních případech je nutno přihlédnout k relativistickým efektům. Hlavním úkolem nebeské mechaniky je výpočet poloh nebeských těles v budoucnosti na základě stanovených elementů dráhy z minulého pozorování. Až do roku 1957 se toto týkalo pouze přirozených kosmických těles ; od startu Sputniku 1 se nebeská mechanika začala zabývat i umělými kosmickými tělesy a dnes je nedílnou součástí technického oboru astrionika. Ta na rozdíl od klasické nebeské mechaniky zohledňuje i jiné síly, než gravitační, zejména působení tahu motorů, vliv aerodynamického odporu a tlaku záření. .. pokračovat ve čtení