Tábor-hodiny na staré radnici

Autor:

cs:User:ŠJů

Přisuzování:

Obrázek je označen jako „Vyžadováno uvedení zdroje“ (Attribution Required), ale nebyly uvedeny žádné informace o přiřazení. Při použití šablony MediaWiki pro licence CC-BY byl pravděpodobně parametr atribuce vynechán. Autoři zde mohou najít příklad pro správné použití šablon.

Shortlink:

https://czwiki.cz/b/79e65

Zdroj:

Wikimedia Commons

Formát:

2048 x 1536 Pixel (474069 Bytes)

Popis:

město Tábor. Hodiny na staré radnici, Žižkovo náměstí.

Komentář k Licence:

Můžete si zvolit libovolnou z těchto licencí.

Licence:

CC BY-SA 3.0

Credit:

Vlastní dílo

Sdílet obrázek:

         

Více informací o licenci na obrázek naleznete zde. Poslední aktualizace: Thu, 28 Mar 2024 00:38:03 GMT

Relevantní obrázky

Relevantní články

Žižkovo náměstí je veřejné prostranství, nacházející se v centru historického města Tábora, v jižních Čechách, v městské památkové rezervaci. Současně je centrem Starého Města, jehož jádro bylo vyhlášeno národní kulturní památkou v roce 1962, jako v jediném městě v té době v ČSSR. Je situováno na nejvyšším místě táborského ostrohu (návrší), ve výšce 60 metrů nad údolím řeky Lužnice, takže již z dálky je vidět jeho nejvyšší stavbu, pozdně gotický děkanský kostel Proměnění Páně z roku 1512 a starou radnici, jejíž výstavba začala na konci 15. stol. .. pokračovat ve čtení

Vlašské hodiny byl způsob měření času založený na dělení dne na 24 stejně dlouhých hodin, přičemž počátek a konec dne připadal na večerní setmění, soumrak, případně již na západ slunce. Z Itálie se rozšířil přes další alpské země do českých zemí a Polska, v Čechách se používal zhruba od 14. do 17. století. Základní funkcí takového měření času bylo, že z časového údaje bylo zřejmé, kolik hodin ještě zbývá do setmění, tedy do ukončení práce. Poledne, půlnoc ani svítání však v tomto měření času nebyly nijak zvýrazněny. Potřeba systému měření času s pevnou délkou hodiny vyvstala zejména s vynálezem kolečkového hodinového stroje koncem 13. století. V českých zemích byly vlašské hodiny v 17. století vytlačeny hodinami německými neboli galskými, podle nichž měl den také 24 hodin stálé délky, ale počítaly se zvlášť napřed od půlnoci k poledni a pak znovu od první hodiny od poledne do půlnoci, vždy od první do dvanácté. Pražský staroměstský orloj vyzváněl podle staročeských hodin až do roku 1945. Protože tzv. německé hodiny se původně počítaly zvlášť na dopolední hodiny a zvlášť pro odpolední hodiny, říkalo se jim také počítání podle půlorloje, zatímco českým hodinám se říkalo počítání podle celého orloje. .. pokračovat ve čtení