Pojem politična
| Pojem politična | |
|---|---|
| Autor | Carl Schmitt |
| Původní název | Der Begriff des Politischen |
| Země | Německo |
| Jazyk | němčina |
| Žánr | nonfikce |
| Datum vydání | 1932 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pojem politična, německy Der Begriff des Politischen, je nejvýznamnější dílo německého filozofa a právníka Carla Schmitta. V díle Pojem politična Schmitt chápe politiku jako moc, nesmiřitelný konflikt a neustálý boj proti nepříteli. Společnost je podle něj rozdělena na přátele a nepřátele. Ústřední je také kritika liberalismu[1]. Carl Schmitt je považován za jednoho z nejvýznamnějších kritků liberalismu, parlamentní demokracie a liberálního kosmopolitismu.[2]
Historický kontext
Carl Schmitt pocházel z konzervativní katolické rodiny, což mělo velký vliv na jeho názory. V životě Carla Schmitta hrál katolicismus klíčovou roli a výrazně ho ovlivňoval. Byl také zapáleným nacionalistou. Konsekvence, které pro Německo pramenily z Versailleské dohody po první světové válce považoval za nespravedlivé. Z některých jeho autoritativních názorů pak například pramenila kritika slabosti liberálních institucí, které podle něj žijí v naivních iluzích o vyjednávání a dohodách (mimo jiné i kritika poválečné Společnosti národů). V roce 1933, rok po vydání jeho stěžejního díla Pojem politična vstoupil do NSDAP. Později byl však kritizován za některé názory, které nebyly slučitelné s nacistickou ideologií, byl zbaven všech politických funkcí a zůstal profesorem práva. Schmitt například kritizoval rasismus. Původně Pojem politična vychází v roce 1932, ale vzhledem k okolnostem z roku 1933 vychází později i novému kurzu uzpůsobená verze. Pojem politična je často nepřesně interpretován, čímž dochází k řadě nedorozuměním a simplifikacím. Za tyto fauly je zodpovědný mimo jiné samotný Schmitt, který se často vyjadřuje mnohoznačně.[1]
Osm tezí politična Carla Schmitta
- Stát a politično - "Pojem státu předpokládá pojem politična".[3] Schmitt definuje stát jako specificky utvářený stav nějakého národa. Definice politična však není tak jednoznačná. Politické je obecně stavěno do souvislosti se státním. Stát se proto jeví jako něco politického a politické jako něco státního. Politično nerovná se politika, ale to, co politiku umožňuje.[1] Schmitt předpovídá, že epocha států jako takových se blíží ke svému konci.
- Přítel a nepřítel jako kritérium politična - Stěžejním kritériem politična je dále rozlišení přítele a nepřítele. Nepřítel je přitom někdo, kdo je bytostnou negací našeho vlastního způsobu existence; někdo bytostně jiný, zlý; někdo, kdo může ohrozit naši existenci. Rozlišení přítele a nepřítele je specifickým rozlišením politického. Schmitt se dále zamýšlí nad jinými protiklady. Dobro a zlo. Krása a ošklivost. Tato kritéria, ať už svou podstatu naplňují či nikoli však žádným způsobem neovlivňují podstatu nepřítele.
- Válka jako forma projevu nepřátelství - Nepřítel je veřejný nepřítel, nikoli soukromý protivník. Je to bojující celek lidí. Válka je nejzazším projevem nepřátelství. Válka tedy plyne z nepřátelství, které je bytostnou negací jiného bytí. Pro Schmitta je politika spojena s možností boje a války, neboť tak podle něj vznikají politična. Nepřítel je proto pro společnost velmi důležitý. Podle Schmitta je vzdání se násilí nedůstojné a nezodpovědné. Ne však proto, že by Schmitt obhajoval násilí. Cílem pro něj bylo zachování míru.
- Stát jako forma politické jednoty - Politické je vždy takové seskupení, které se orientuje na vážný případ konfliktu a má rozhodující vliv. Pokud rozhoduje o vyhlášení výjimečného stavu, jde o suverénní seskupení. Navzdory určitým omezením moci státu má právě stát možnost být suverénní jednotou.
- Rozhodnutí o válce a nepříteli - Stát jako takový má v případě potřeby možnost označit nepřítele a bojovat proti němu; vést válku a disponovat životy lidí. K efektivnímu fungování státu patří dosažení úplné pacifikace uvnitř státu, tedy zajištění klidu, bezpečnosti a pořádku. Stát jako politická jednota také určuje, kdo je vnitřní a kdo vnější nepřítel. O příteli a nepříteli rozhoduje pouze stát, pokud k tomuto rozlišení nemá stát schopnost, přestává existovat. To stejné platí v případě, že stát nechá o svém nepříteli rozhodnout někoho cizího.
- Svět není politická jednota, nýbrž politické pluriversum - Politický svět představuje pluriversum, nikoli universum. Schmitt odmítá představu světového státu, který by zahrnoval celou zemi a celé lidstvo – politika by neměla smysl. Vychází tak z předpokladu rozlišení přítele a nepřítele, které ze své podstaty vylučuje politický světový stát. Každý stát je konkurencí jiným státům. I pokud by vznikl „světový stát“, který by zahrnul celou zemi a celé lidstvo, nevznikla by tak světová politická jednota. Lidstvo ze své podstaty žádnou válku vést nemůže, neboť na této planetě nemá nepřítele. Jsou to různorodé politické jednoty, a tedy rozlišení přítele a nepřítele, co vede k válkám. Pacifismus, pokud se stává politickým hnutím, má také svého nepřítele.
- Antropologie politických teorií - Schmitt tvrdí, že všechny opravdové politické teorie předpokládají, že člověk je zlý. Je na něj pohlíženo jako na problematickou, nebezpečnou a dynamickou bytost. Konflikt je podle Schmitta vepsán v lidské přirozenosti, jelikož člověk je válkychtivý tvor. Schmitt tedy tvrdí, že člověk je zlý, a proto je třeba mu vládnout. Carl Schmitt se tak vrací k Machiavellimu či Hobbesovi, pro nějž byla přirozeným stavem válka/konflikt mezi lidmi. Stát pak podle Hobbese vzniká za účelem sebezáchovy.
- Depolitizace skrze polaritu etiky a ekonomiky - Hlavním terčem spisu Pojem politična je liberalismus. Schmitt kritizuje politickou prázdnost liberalismu. Podle něj liberální myšlení obchází a ignoruje stát a politiku. Liberalismus podle Schmitta dělá z politična záležitost ekonomiky a etiky. Namísto jasného rozlišení dvou rozdílných stavů války a míru, se pojem boj v ekonomickém světě mění na konkurenci a v duchovním na diskusi. Liberalismus, který klade důraz na individualismus se snaží podřídit stát a politiku individualistickým a soukromým zájmům a zbavit je tak jejich specifického smyslu; nabízí důsledný systém depolitizací.[4]
Schmittův odkaz
Schmitt dále rozvíjí myšlenky politična v díle Teorie Partyzána (1963), kde na příkladu vývoje partyzánské války vysvětluje, že hlavní motivací partyzána je politická angažovanost.[5]
Carl Schmitt sice v politice rozlišuje přítele a nepřítele, nicméně reálným cílem je pro něj zachování míru. Nezbytně nutné je ale pamatovat na hrozbu války.[6]
Terčem kritiky je především liberalismus, který podle Schmitta depolitizuje, neboť nemá žádný vlastní obsah, je vyprázdněný. Liberalismus podle Schmitta udělal z politična (boje a státnosti) záležitost ekonomiky a etiky. K zachování politiky je důležitý nepřátelsky laděný výklad politiky.[7]
Pojem politična a další díla Carla Schmitta mají významný vliv jak na pravicové, tak levicové smýšlení. Carl Schmitt svými myšlenkami inspiroval například amerického filozofa Leo Strausse, ale také filozofy Frankfurtské školy.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d KERVÉGAN, Jean-François. Co s Carlem Schmittem?. Praha: OIKOYMENH, 2015. 239 s. ISBN 978-80-7298-197-7. S. 154–182.
- ↑ VINX, Lars. Carl Schmitt. Stanford encyclopedia of philosophy. 2014. Dostupné online.
- ↑ SCHMITT, Carl. Pojem politična. Brno - Praha: OIKOYMENH, 2007. 124 s. ISBN 978-80-7298-127-4. S. 19.
- ↑ SCHMITT, Carl. Pojem politična. Brno - Praha: OIKOYMENH, 2007. 124 s. ISBN 978-80-7298-127-4.
- ↑ LUKEŠ, Pavel. Carl Schmitt. Sborník prací Filozofické fakulty Brněnské univerzity. 1999, s. 98. Dostupné online.
- ↑ SCHMITT, Carl. Pojem politična. Brno - praha: OIKOYMENH, 2007. 124 s. ISBN 978-80-7298-127-4. S. 33.
- ↑ SCHMITT, Carl. Pojem politična. Brno - Praha: OIKOYMENH, 2007. 124 s. ISBN 978-80-7298-127-4. S. 68–77.
