Třída Berk
| Třída Berk | |
|---|---|
| Obecné informace | |
| Uživatel | Turecké námořnictvo |
| Typ | fregata |
| Lodě | 2 |
| Osud | vyřazeny |
| Nástupce | třída Yavuz |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 1450 t (standardní) 1950 t (plný)[1] |
| Délka | 95,2 m |
| Šířka | 12,1 m |
| Ponor | 5,7 m |
| Pohon | 4 diesely, 1 lodní šroub |
| Rychlost | 25 uzlů |
| Dosah | 10 000 nám. mil při 9 uzlech |
| Posádka | 175 |
| Výzbroj | 4× 76mm kanón (2×2) 2× Hedgehog 6× 324mm torpédomet (2×3) |
| Letadla | 1× vrtulník |
| Radar | SPS-40, SPS-10, SPG-34 |
| Sonar | SQS-11 |
Třída Berk byla třída protiponorkových fregat tureckého námořnictva. Jednalo se o derivát americké třídy Claud Jones. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Byly to první válečné lodě hlavních kategorií postavené tureckými loděnicemi od doby první světové války.[1]
Stavba
Obě dvě fregaty této třídy postavila turecká loděnice Gölcük v Izmiru. Stavba proběhla v letech 1967–1975.[1]
Jednotky třídy Berk:[1]
| Jméno | Zahájení stavby | Spuštění na vodu | Zařazena do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| Berk (D358) | 9. března 1967 | 25. června 1971 | 12. července 1972 | Vyřazena 1999.[2] |
| Peyk (D359) | 18. ledna 1968 | 7. června 1972 | 24. července 1975 | Vyřazena 2000.[2] |
Konstrukce
Elektronické vybavení zahrnovalo vzdušný vyhledávací radar SPS-40, hladinový vyhledávací radar SPS-10, střelecký systém SPG-34 a sonar SQS-11. Výzbroj tvořily čtyři 76mm/50 kanóny, dva salvové vrhače hlubinných pum Hedgehog a dva trojhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety. Na zádi se nacházela přistávací plocha pro vrtulník. Pohonný systém tvořily čtyři diesely Fiat-Tosi o výkonu 24 000 hp, pohánějící jeden lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahovala 25 uzlů. Dosah byl 10 000 námořních mil při rychlosti 9 uzlů.[1]
Odkazy
Reference
Literatura
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.