Crater lake oregon
Relevantní obrázky
.svg)
.jpg)
.jpg)
Relevantní články
Národní parky ve Spojených státech americkýchVe Spojených státech amerických se nachází 63 chráněných území klasifikovaných jako národní parky, jež spravuje National Park Service, která je agenturou ministerstva vnitra. Každý z národních parků musí být vyhlášen zákonem přijatým Kongresem. Prvním národním parkem se stal Yellowstonský národní park, který vznikl roku 1872 poté, co prezident Ulysses S. Grant podepsal příslušný zákon. Mezi nejstarší národní parky pak rovněž patří Yosemitský národní park a Národní park Sequoia, vyhlášené roku 1890. V roce 1916 byla zákonem Organic Act zřízena National Park Service. Národní parky obvykle představují rozmanitost přírodních zdrojů na rozsáhlých území. Mnoho z nich bylo před svým vyhlášením chráněno jako Národní památka na základě zákona Antiquities Act. Sedm amerických národních parků je spojeno s Národní chráněnou oblastí, z nichž šest se nachází na Aljašce. Přestože jsou tyto parky a chráněné oblasti spravovány dohromady, jsou považovány za samostatné jednotky a jejich rozloha není zahrnuta do níže uvedené tabulky. Národní památky jsou naopak často vybírány pro svůj historický nebo archeologický význam. Čtrnáct národních parků je zaneseno na seznamu Světového dědictví UNESCO(WHS), a dvacet jedna národních parků je označeno jako Biosférické rezervace UNESCO (BR). Osm národních parků je uvedeno v obou seznamech. .. pokračovat ve čtení
KalderaKaldera je geologický útvar, který vzniká v závěru sopečné erupce. Má půdorysný tvar kruhové nebo elipsovité prohlubně, ohraničené vysokými skalními stěnami na svém okraji. Její průměr se nejčastěji pohybuje do několika kilometrů a hloubka činní několik set metrů. Ačkoliv se kaldera vizuálně podobá sopečnému kráteru, jedná se o dvě různé povrchové formace s odlišným způsobem vzniku a rozměry. Kalderizace je nejčastěji spojována s katastrofálními explozivními erupcemi pliniovského typu, kdy objem vyvrženin překračuje 1 km³. Během formování kaldery obyčejně dochází k částečnému nebo úplnému zániku původního sopečného tělesa. Ovšem nejsou nutně vázány na explozivní erupce, ale vyskytují se rovněž i u štítových sopek, kde převažuje výlevný (neexplozivní) vulkanismus. Přestože každý rok dojde na Zemi zhruba k 60–80 sopečným výbuchům u 50–70 sopek, patří zformování kaldery k relativně vzácným jevům, k nimž dochází pouze párkrát za století. Mezi lety 1911 a 2018 je známo pouze osm případů.Po skončení erupce bývají působením srážek a podzemních vod často vyplněny kalderovým jezerem. S pokračující vulkanickou aktivitou se na jejich dně mohou objevit lávové dómy či může započít růst zcela nového kuželu, přičemž přísun nového materiálu je schopný v určitém časovém horizontu kalderu částečně nebo zcela zaplnit. V případě další silné erupce se může nová kaldera zformovat uvnitř stávající anebo se mohou dvě různě staré kaldery navzájem překrývat. Kaldery se nutně nenacházejí jen na Zemi, ale byly objeveny i na jiných tělesech Sluneční soustavy. Dávný vulkanismus vedl k jejich vzniku na Měsíci, Venuši, Marsu, ale i jupiterově měsíci Io. Oproti těm pozemským dosahují větší velikosti. .. pokračovat ve čtení