Franz, Prince of Thun and Hohenstein, 1893

Autor:

Sigmund L'Allemand

Shortlink:

https://czwiki.cz/b/cd67

Zdroj:

Wikimedia Commons

Formát:

477 x 704 Pixel (99798 Bytes)

Popis:

Franz von Thun und Hohenstein (1847-1916), österreichischer Ministerpräsident

Licence:

Public domain

Credit:

https://www.bildarchivaustria.at/Pages/ImageDetail.aspx?p_iBildID=13069246

Sdílet obrázek:

         

Více informací o licenci na obrázek naleznete zde. Poslední aktualizace: Sat, 30 Mar 2024 10:11:58 GMT

Relevantní obrázky

Relevantní články

František de Paula Antonín kníže z Thun-Hohensteinu byl rakouský a český šlechtic z rodu Thun-Hohensteinů a politik, dlouholetý místodržitel v Čechách a od 5. března 1898 do 2. října 1899 též ministerský předseda Předlitavska. Do knížecího stavu byl povýšen císařem Františkem Josefem roku 1911. .. pokračovat ve čtení

Knížata Rakouského císařství se dělila na knížata povýšená za doby existence tohoto císařství a knížata „zděděná“ z předcházejícího období, většinou knížata z vůle císařů Svaté říše římské. Vedle nich žily na území císařství také knížecí rody, jejichž knížecí stav v Rakousku nebyl nikdy přiznán, ty však nebyly pro rakouskou knížecí společnost podstatné. Knížata povyšovaná v Rakousku v letech 1806–1918 jen minimálním dílem patřila ke „klasické“ zemské šlechtě a hraběcí aristokracii. Knížecí titul ve většině případů získaly mj. osoby hodné „zvláštního politického zřetele“, tedy morganatičtí potomci Habsburků nebo jiných suverénních dynastií, případně morganatičtí manželští partneři a partnerky těchto dynastií. Druhou velkou skupinu nových knížecích nobilitací pak tvořila potvrzení dříve udělených knížecích titulů, většinou těch říšských a polských. Malé množství nových knížat z řad nejurozenějších a nejbohatších hrabat bylo zřejmě jistou reakcí na předchozí období, kdy, zejména v 18. století, došlo k velkému množství knížecích nobilitací. Lze tedy snad mluvit o jisté „nasycenosti“ šlechtické společnosti knížaty. Zbývalo tak jen málo rodů a osob, jejichž zásluhy, původ a majetek se panovníkovi zdály být dostatečné pro udělení knížecí důstojnosti. Rakouské knížecí nobilitace se svou nečetností podobaly nobilitacím v ostatních německých zemích s výjimkou Pruska, kde vyšší množství nových knížat, mnohdy protestantského vyznání, bylo reakcí na předchozí udílení (říšské) knížecí hodnosti Habsburky povětšinou jen svým stoupencům a katolíkům. .. pokračovat ve čtení

Hrobka Thun-Hohensteinů je prázdné pohřebiště děčínské větve původně jihotyrolského šlechtického rodu Thun-Hohensteinů v kryptě novogotické kaple sv. Jana Nepomuckého v Chrástu (Děčín-Podmokly). Kaple s kryptou byla zbudována podle plánů vídeňského architekta Friedricha Schmidta v letech 1869–1872 hrabětem Františkem Antonínem I. z Thun-Hohensteinu. V roce 1889 byla rozšířena o dvě vnější hrobky. Po Sametové revoluci byly ostatky zpopelněny a v letech 1995 a 2007 uloženy v kryptě kostela Povýšení sv. Kříže v Děčíně. Od roku 2008 kapli spravuje příspěvková organizace Zámek Děčín. Zatímco nadzemní část je veřejnosti přístupná, krypta je zazděna. .. pokračovat ve čtení

Thunové, od roku 1628 Thun-Hohenštejnové, či Hohensteinové jsou šlechtický rod původem z Jižního Tyrolska. Svůj původ odvozují od panství Thun se stejnojmenným hradem v dnešním severoitalském regionu Tridentsko-Horní Adiže. .. pokračovat ve čtení

Toto je seznam ministerských předsedů Předlitavska, který obsahuje chronologický přehled všech osob působících v čele vlády Předlitavska po celé období existence tohoto státního útvaru, tedy od rakousko-uherského vyrovnání roku 1867 až do zániku Rakouska-Uherska a tedy i Předlitavska v roce 1918. .. pokračovat ve čtení

Toto je seznam ministrů vnitra Předlitavska, který obsahuje chronologický přehled všech členů vlád Předlitavska působících v čele tohoto úřadu po celé období existence tohoto státního útvaru, tedy od rakousko-uherského vyrovnání roku 1867 až do zániku Rakouska-Uherska v roce 1918. .. pokračovat ve čtení

Vláda Franze Thuna byla předlitavská vláda, úřadující od 5. března 1898 do 2. října 1899. Sestavil ji Franz Thun und Hohenstein poté, co se Gautschova vláda pokusila uklidnit neklidnou politickou situaci po vydání jazykových nařízení Badeniho vládou. Gautschova opatření se brzy ukázala být nedostatečná, neboť Německá pokroková strana a Německá lidová strana odmítaly o čemkoli s Thunovou vládou až do odvolání jazykových nařízení jednat, takže znovu svolaná Říšská rada nebyla schopna dosáhnout jakékoli shody. Ve svých pozicích se německé strany ještě více utvrdily v květnu 1899, když společně sestavily Svatodušní program, v němž mimo jiné požadovaly uchování tradičního postavení Němců v Předlitavsku, odmítnutí státoprávních požadavků ostatních národů a odvolání jazykových zákonů. Thunova vláda jistou dobu postupovala podle § 14 prosincové ústavy, jež vládě umožňovala vydávat provizorně nařízení s platností zákona, jelikož však tato nařízení musela být schválena na nejbližším zasedání říšské rady, nebyla tato situace dlouhodobě únosná, a tak 13. září 1899 Thun podal demisi. 2. října jeho kabinet pak vystřídala vláda Manfreda Clary-Aldringena. .. pokračovat ve čtení