Giambattista Pittoni, portrait from Longhi 1762, cropped


Autor:
Alessandro Longhi (1733 – 1813)
Formát:
861 x 1143 Pixel (894644 Bytes)
Popis:
Portrait of Giambattista Pittoni by Alessandro Longhi

Published in: Alessandro Longhi (1762). Compendio delle vite de' pittori veneziani istorici più rinomati del presente secolo con suoi ritratti tratti dal naturale. Venezia: the author.

Reproduced in: Laura Coggiola Pittoni (1907). Dei Pittoni, Artisti Veneti (in Italian). Bergamo: Istituto Italiani d'Arti Grafiche.

Cropped version of File:Giambattista Pittoni, portrait from Longhi 1762.jpg
Licence:
Public domain
Credit:

Original source: Museo Correr, Venice Intermediate source: Laura Coggiola Pittoni (1907). Dei Pittoni, Artisti Veneti. Bergamo: Istituto Italiani d'Arti Grafiche.

Immediate source: https://archive.org/stream/deipittoniartist00pitt#page/n5/mode/1up
Sdílet obrázek:
Facebook   Twitter   Pinterest   WhatsApp   Telegram   E-Mail
Více informací o licenci na obrázek naleznete zde. Poslední aktualizace: Thu, 04 Jan 2024 04:36:49 GMT

Relevantní obrázky


Relevantní články

Giambattista Pittoni

Giovanni Battista Pittoni byl jeden z hlavních představitelů benátského rokoka, kterému se již za života dostalo uznání jak v Benátsku, tak i v oblastech Střední Evropy. Podílel se na založení Accademia di Belle Arti di Venezia, stal se i jejím prezidentem, a působil též jako vyučující profesor. .. pokračovat ve čtení

Historie benátského malířství (11.–18. století)

Vývoj benátského malířství významně ovlivnila poloha města, která umožnila přijímat umělecké podněty jak ze západní Evropy, tak i z Východu, a to především z Byzance. Příčinou byl dlouhodobý hospodářský a politický vliv Byzantské říše na oblast Benátska. Nepřekvapí proto, že byzantská tradice v Benátkách přetrvala až do konce 14. století, kdy do oblasti začal pronikat mezinárodní gotický styl. Benátský důraz na smysl pro barvu je proto třeba hledat v byzantském umění, které bylo založeno na výrazné barevnosti uměleckých děl. Byly to především konstantinopolské mozaiky, a později i mozaiky ravennské školy, jejichž zářivé barvy byly vzorem pro benátské umělce. Z toho plyne, že benátské malířství bylo primárně založeno na použití barev, které dominovaly nad plastickou modelací postav a jejich umístěním v prostoru. Za konstantinopolských Palaiologovců byl obnoven i zájem o antiku, což poznamenalo tvorbu benátských umělců 13. a 14. století. V tomto období bylo i nadále upřednostňováno použití barvy v protikladu s florentským důrazem na přesnost obrazové podkresby. Naopak s pozdější technikou olejomalby se benátské malířství seznámilo během pobytu Sicilana Antonelli da Messina v Benátkách (1475). .. pokračovat ve čtení