John Cale Angers (6)
.jpg?uselang=cs){kind=link}
|
Tento obrázek byl původně nahrán na Flickr a odtud dne 20. října 2013, 17:48 načten na Commons pomocí nástroje Flickr upload bot Marek Koudelka. Bylo ověřeno, že k datu načtení na Commons odpovídaly licenční podmínky souboru uvedené licenci. |
- Dílo smíte:
- šířit – kopírovat, distribuovat a sdělovat veřejnosti
- upravovat – pozměňovat, doplňovat, využívat celé nebo částečně v jiných dílech
- Za těchto podmínek:
- uveďte autora – Máte povinnost uvést autorství, poskytnout odkaz na licenci a uvést, pokud jste provedli změny. Toho můžete docílit jakýmkoli rozumným způsobem, avšak ne způsobem naznačujícím, že by poskytovatel licence schvaloval nebo podporoval vás nebo vaše užití díla.
- zachovejte licenci – Pokud tento materiál jakkoliv upravíte, přepracujete nebo použijete ve svém díle, musíte své příspěvky šířit pod stejnou nebo slučitelnou licencí jako originál.
Relevantní obrázky
.jpg)
.svg)
.svg)
.svg)
Relevantní články
When Past and Future CollideWhen Past and Future Collide byla koncertní série velšského hudebníka a skladatele Johna Calea probíhající občasně v letech 2009 až 2014, při které hrál své třetí sólové Paris 1919 (1973) v celém svém rozsahu. Při koncertech jej doprovázela jeho kapela a různé orchestry. Cale uvedl, že dlouhodobě dostával návrhy, aby toto album přehrál při koncertu celé. Nakonec svolil až u nabídky ze strany filmového festivalu v Cardiffu. O orchestrální aranžmá všech písní z alba se postaral Randall Woolf, který s Calem již v minulosti spolupracoval například na hudbě k filmu Americké psycho a dalších projektech. Jelikož je album příliš krátké, aby zaplnilo celý koncert, Cale při každém z nich zahrál i další písně, ať už za doprovodu orchestru, tak v některých případech bez něj. Tyto bonusové písně se snažil vybírat pro každý koncert odlišné. Naposledy album v celém svém rozsahu přehrál 20. prosince 2014 v nejmenší belgické obci Mesen. Tentokrát byly písně upraveny do nové podoby, hrálo zde menší množství hudebníků. Doprovázelo jej pět hráčů na smyčcové nástroje, pět na dechové, tři vokalistky a Caleova tříčlenná doprovodná skupina. V nové verzi byly výrazněji použity elektronické prvky. .. pokračovat ve čtení
Filmografie Johna CaleaFilmografie Johna Calea sestává z filmů, na nichž se podílel tento velšský hudebník a skladatel. Přestože je jeho hlavním oborem hudba, v několika filmech se představil také jako herec. V různých experimentálních filmech se začal objevovat již v šedesátých letech. Mimo několika neznámých a nikdy nepromítaných filmů Warhol s Calem natočil celkem osm screen testů. V roce 1987 dostal lekce herectví od F. Murraye Abrahama a následně hrál roli postavy jménem Hubbley v krátkém filmu The Houseguest. Později hrál v několika dalších filmech a seriálech. Jako skladatel tvořil hudbu převážně pro francouzská filmová dramata. Rovněž účinkoval v řadě různých dokumentárních filmů či televizních pořadů. V několika filmech byly také použity jeho písně. Cale se také na jednom experimentálním snímku, nazvaném Police Car, podílel jako režisér. Jde však pouze o krátkometrážní film, v němž jsou vidět jen blikající světla policejního vozu. .. pokračovat ve čtení
Dyddiau Du/Dark DaysDyddiau Du/Dark Days je audiovizuální instalační dílo velšského hudebníka a hudebního skladatele Johna Calea. Hlavní inspirací pro tento projekt mu byla ztráta jeho rodného jazyka a vyrovnání se s ní. .. pokračovat ve čtení
The Boxing MirrorThe Boxing Mirror je osmé sólové studiové album amerického hudebníka Alejandra Escoveda. Vydáno bylo v květnu roku 2006 společností Back Porch Records a jeho producentem se stal velšský hudebník John Cale, Escovedův dlouholetý hrdina a později kamarád. Kromě nich na albu hraje dalších jedenáct hudebníků. Deska obsahuje celkem jedenáct písní různých žánrů. Stejně jako na starších albech, i písně z desky The Boxing Mirror jsou autobiografické, v tomto případě se zabývají tématem smrti a uzdravení. Escovedo v letech předcházejících vydání alba téměř zemřel kvůli dlouhodobě neléčené hepatitidě C a v jiných písních vzpomíná na svého zesnulého otce. Kritika album hodnotila převážně pozitivně, několik recenzentů jej v rámci Escovedovy tvorby označilo za mistrovské dílo. .. pokračovat ve čtení
The End…The End… je čtvrté sólové studiové album německé zpěvačky Nico, vydané v listopadu 1974 vydavatelstvím Island Records. Na albu se opět, stejně jako v předchozích případech, podílel hudebník John Cale, který vedle různých nástrojů obstaral také jeho produkci. Vedle Calea a Nico se na albu podíleli ještě kytarista Phil Manzanera, hráč na syntezátory Brian Eno a dcery zvukového inženýra Johna Wooda, které zpívaly doprovodné vokály. Album obsahuje celkem osm písní, z toho šest autorských. Dále je zde zahrnuta nahrávka německé hymny a coververze písně „The End“ od americké skupiny The Doors. Podle druhé jmenované skladby dostalo album i svůj název. Je zpěvaččiným posledním albem na dalších sedm let, protože následující, nazvané Drama of Exile, představila až v roce 1981. .. pokračovat ve čtení