Pannotype 1

Autor:

NeznámýUnknown author

Shortlink:

https://czwiki.cz/b/c0db

Zdroj:

Wikimedia Commons

Formát:

1112 x 1503 Pixel (1931341 Bytes)

Popis:

Pannotypie (z latinského pannus = plátno) je historický fotografický proces, který patří do kategorie přímých pozitivních procesů jako modifikace mokrého kolódiového procesu. Za vynálezce je považována pařížská firma Wulff & Co., která ji zvěřejnila v roce 1853.[1] Metoda se používala v období 1854–1868.[2]

Princip

Kolódiový negativ na skle byl slabě exponován a krátce vyvolán tak, aby neměl závoj. Konečným podkladem citlivé vrstvy bylo černé plátno, proti kterému se dal obraz pozorovat v odraženém světle. Světlý negativ se tak při prohlížení proti tmavému pozadí jevil jako pozitiv. Tato technika se pozná podle zvrásněné textury plátna v obrazu.[2] Jedná se o unikát. Tento postup měl tu výhodu, že se obraz na rozdíl od ambrotypie nemohl rozbít. Nevýhodou ale bylo, že po vysušení substrátu obraz popraskal nebo se rozpadl. S rozšířením ferrotypie a albuminového procesu se tato metoda vytratila. Vzhledem k velké citlivosti se dochovalo velmi málo originálů.

Licence:

Public domain

Credit:

https://www.flickr.com/photos/15693951@N00/4103270362/sizes/o/

Sdílet obrázek:

         

Více informací o licenci na obrázek naleznete zde. Poslední aktualizace: Wed, 28 Feb 2024 04:07:34 GMT

Relevantní obrázky

(c) Bundesarchiv, B 145 Bild-P049378 / Weinrother, Carl / CC-BY-SA 3.0

Relevantní články

Pannotypie je historický fotografický proces, který patří do kategorie přímých pozitivních procesů jako modifikace mokrého kolódiového procesu. Za vynálezce je považována pařížská firma Wulff & Co., která ji zveřejnila v roce 1853. Metoda se používala v období 1854–1868. .. pokračovat ve čtení

Přímý pozitivní tisk nebo přímý pozitivní proces je fotografický proces, který vynalezl francouzský průkopník fotografie Hippolyte Bayard. Označuje metodu přímého pozitivu, při které vznikne unikátní, jedinečný obraz. Jedná se o obměnu techniky mokrého kolódiového procesu, kdy konečným podkladem citlivé vrstvy je černý materiál. Obraz byl slabě exponován a krátce vyvolán tak, aby neměl závoj. Konečným podkladem citlivé vrstvy bylo černé pozadí, proti kterému se dal obraz pozorovat v odraženém světle. V případě Bayardovy techniky to byl černý papír, u pannotypie černé plátno, u ferrotypie železný plech a u ambrotypie sklo. Podobný princip využíval William Fox Talbot u své metody slaného papíru. Světlý negativ se tak při prohlížení proti tmavému pozadí jevil jako pozitiv. .. pokračovat ve čtení

Fotografický proces je zaznamenání latentního obrazu na světlocitlivou vrstvu a jeho následné zviditelnění. Jednotlivé procesy, které byly vyvinuty a zdokonalovány v průběhu 19. a 20. století, to umožnily dělat po chemické stránce řadou způsobů. Základem je využití citlivosti některých látek na světlo. Jsou to především soli stříbra, železa a chromu. V praxi nakonec dosáhly zdaleka největšího rozšíření techniky založené na stříbrných solích. .. pokračovat ve čtení