Josef Vít

Josef Vít
Narození	13. března 1912 Řešetova Lhota Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	10. června 1952 (ve věku 40 let) Věznice Pankrác Československo Československo
Místo pohřbení	Ďáblický hřbitov
Národnost	česká
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Josef Vít (13. března 1912^[1] Řešetova Lhota – 10. června 1952 Věznice Pankrác) byl český podnikatel a rolník odsouzený komunistickým režimem k trestu smrti a popravený v roce 1952.

Narodil se v roce 1912 v Řešetově Lhotě.^[2] Se svou ženou Marií měl dva syny, jedním z nich byl rovněž Josef (* 1942).^[3] Se svou rodinou žil ve Lhotkách u Náchoda, kde vlastnil obchod se smíšeným zbožím, hostinec a pole. Po druhé světové válce byl příznivcem České strany národně sociální, nebyl však jejím členem. Po komunistickém převratu v roce 1948 se Vít aktivně bránil kolektivizaci a postavil se do čela místního odporu proti ní.^[4] Za to byl místními funkcionáři KSČ penalizován.^[5]

V prosinci 1951 se v hostinci setkal s místním odbojářem Miloslavem Stejskalem, který v oblasti aktivně podnikal protirežimní akce. Stejskal však krátce poté jednoho komunistického funkcionáře, jehož adresu bydliště mu Vít prozradil, postřelil. Brzy poté postřelil i ženu jednoho z místních funkcionářů. Stejskal byl poté zastřelen při přestřelce, Vít byl ještě téhož měsíce v rámci akce Teror Náchod zatčen.^[5][6]

Po svém zatčení byl ve vazbě v Hradci Králové mučen a donucen k přiznání ke zcela smyšleným činům. V politickém procesu byl za trestné činy velezrady, návodu k trestnému činu proti republice a útok proti bezpečnostnímu orgánu za použití zbraně v lednu 1952 odsouzen k trestu smrti. Žádosti o prezidentskou milost, kterou sepsala jeho žena, nebylo vyhověno.^[7] Popraven byl v červnu 1952 spolu se svým švagrem Josefem Řezníčkem.^[8] Krátce po jeho popravě byla ke dvouletému trestu odnětí svobody odsouzena i jeho žena, které byl udělen za nadržování trestnému činu. V procesu byly odsouzeny téměř dvě desítky dalších zemědělců z oblasti.^[9] Jeho synové byli poté umístěni do dětského domova v Jaroměři.^[7]

Politický charakter celého procesu potvrzuje následující pasáž z verdiktu: „U obviněných soud dospěl k přesvědčení, že vzhledem k jejich založení a protistátnímu zaměření i k rozsáhlé a nebezpečné trestní činnosti, jde o nepřátele pracujícího lidu, které dlužno zneškodniti a nadobro vyřaditi z naší společnosti…“

Rehabilitován byl po sametové revoluci v květnu 1991.^[5] V Náchodě byla k uctění jeho památky v roce 1997 instalována pamětní deska.^[4] Podobná deska byla instalována v srpnu 2008 v Litoboři.^[10] O jeho příběhu podrobně pojednává diplomová práce Pavla Světlíka z roku 2009.^[11]