Skăt

Skăt
Základní informace
Délka toku	134 km
Plocha povodí	1 074,1 km²
Ústí
43°43′24,96″ s. š., 23°51′43,92″ v. d.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Skăt (bulharsky Скът, latinsky Scitus) je řeka v severozápadním Bulharsku. S délkou 134 km je 18. nejdelší bulharskou řekou. Protéká Předbalkánem a Dolnodunajskou nížinou ve Vracké oblasti, obštinami Vraca, Borovan, Bjala Slatina a Mizija. Vlévá se do řeky Ogosta z pravé strany a je jejím největším přítokem.

Díky úzkému korytu řeky a rozsáhlému povodí je Skăt jednou z nejnebezpečnějších řek v Bulharsku. V posledních desetiletích způsobil velké povodně a desítky úmrtí.^[1] Povodeň s nejhoršími následky proběhla v roce 2014, kdy doslova vyplavila město Mizija.^[2]

Průběh toku

Skăt pramení v lokalitě Rečka v nadmořské výšce 556 m, severně od Maňaškého vrăchu, nejvyššího bodu horského hřbetu Veslec (781 m). Na začátku teče na východ a za vsí Gorno Peštene se stáčí na sever. Krátkou soutěskou obtéká ze západu a později ze severu vrch Borovanska mogila (420 m) a za ní vstupuje do Dolnodunajské nížiny. Tou pokračuje ve strmějším spádu na východ v širokém asymetrickém údolí téměř až ke svému ústí. Za obcí Barkačevo se řeka stáčí na sever a za Bjalou Slatinou na severozápad. Od vesnice Altimir teče Skăt na sever ve velmi malém sklonu, a tak zde vzniklo mnoho meandrů. V této části je šířka toku od 5 do 10 m a dno je pokryto pískem. V minulosti se Skăt a Ogosta vlévaly do Dunaje odděleně, ale kvůli výstavbě jaderné elektrárny Kozloduj bylo koryto řeky Ogosta převedeno do koryta Skătu, čímž se stal jejím přítokem 3 km před ústím Dunaje v nadmořské výšce 29 m.

Povodí

Povodí řeky je 1 074,1 km²^[3], což představuje 34% povodí Ogosty. Jeho hranice jsou následující:

• západ – povodí Ogosty
• sever – povodí drobných pravých přítoků Dunaje
• východ a jih – povodí řeky Iskăr

Přítoky

Hlavní přítoky: (→ levý přítok, ← pravý přítok)

• ← Korene
• ← Reka
• ← Napoja
• ← řeka Eneva
• → Mramorčica
• ← Lalov dol
• ← Kamenitij Dol
• → Bărzina^{[p 1]}
  • ← Sirakovska bara
• ← Knežni dol

Vodní režim

Průměrný roční průtok na stanici Nivjanin je 0,86 m³/s. Maximum je na jaře, což je způsobeno táním sněhové pokrývky a jarními dešti. Řeka je vodnatá až do června kvůli dešťovému maximu od května do června. Údaje pro vnitřní roční rozložení odtoku řeky jsou za období 1950/1951 - 1982/1983.^[4]

Průměrný roční průtok poblíž města Mizija je mnohem vyšší a dosahuje 1,7 m³/s.

Sídla

Podél toku se nachází 2 města a 15 vesnic:

• Obština Vraca - Gorno Peštene, Golemo Peštene, Malo Peštene a Ochoden
• Obština Borovan - Nivjanin
• Obština Bjala Slatina - Komarevo, Barkačevo, Popica, Bjala Slatina, Tărnava, Altimir a Galiče
• Obština Mizija - Lipnica, Krušovica, Vojvodovo, Mizija a Saraevo

Hospodářský význam

Vody Skătu a jeho mnoha malých přítoků se využívají hlavně k zavlažování a za tímto účelem bylo v povodí vybudováno mnoho malých přehrad.

Podél toku řeky vedou následující komunikace:

• z vesnice Altimir k ústí řeky vede silnice druhé třídy č. 15 Vraca - Orjachovo v délce 23,8 km
• od města Bjala Slatina do vesnice Altimir vede podél levého břehu řeky silnice třetí třídy č. 133 Bjala Slatina - Vălčedrăm - Lom v délce 13,9 km
• od města Bjala Slatina po vesnici Barkačevo vede podél pravého břehu řeky silnice třetí třídy č. 134 Bjala Slatina - Gabare - Gorna Bešovica v délce 8,6 km

Z Bjalé Slatiny vedla k ústí řeky trať úzkorozchodné železnice Červen Brjag - Orjachovo, která je v terénu stále patrná.

Odkazy

Poznámky

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Скът na bulharské Wikipedii.

Literatura

• MIČEV, Nikolaj; MICHAJLOV, Cvetko; VAPCAROV, Ivan, KIRADŽIEV, Svetlin. Географски речник на България. Sofie: Наука и изкуство, 1980. 561 s. Dostupné online. S. 444. (bulharsky)  Archivováno 30. 7. 2017 na Wayback Machine.

Související články

• Seznam řek v Bulharsku

Externí odkazy