Bellanca Aircruiser
Bellanca Aircruiser | |
---|---|
Bellanca Aircruiser 66-75 | |
Určení | dopravní letoun |
Výrobce | Bellanca Aircraft Corporation of America |
Šéfkonstruktér | Giuseppe Mario Bellanca |
První let | 1930 |
Uživatel | USAAC Transair |
Výroba | 1930-1940 |
Vyrobeno kusů | 23 |
Cena za kus | až 35 800 USD |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bellanca Aircruiser byl americký jednomotorový vzpěrový hornoplošný dopravní letoun smíšené konstrukce s pevným podvozkem ostruhového typu.
Vývoj
V srpnu 1930 byl na trh uveden prototyp dopravního letounu Bellanca P-100 Airbus (NC-684W) pro 12 až 14 pasažérů a dva piloty. Stroj poháněl vidlicový dvanáctiválcový motor Curtiss GV-1570 Conqueror o výkonu 440 kW chlazený kapalinou. Společnost Bellanca s ním v roce 1931 podnikla předváděcí let po USA dlouhý 7100 km absolvovaný za 35 letových hodin. Navzdory slibným parametrům nebyl zákazníky objednán.
Prototyp byl proto přepracován na typ Bellanca P-200 Airbus s hvězdicovou pohonnou jednotkou Wright R-1820-E Cyclone o 423 kW s třílistou vrtulí. Kapacita letounu byla 12 cestujících, předváděn byl také upravený stroj P-300 Airbus pro 15 pasažérů.
Další verzí byl P-200A Airbus s celokovovými plováky montovanými místo kol. Plovákový P-200A byl testován v roce 1931 u letecké společnosti New York Suburban Airlines na lince mezi Long Islandem a řekou East River v New Yorku. Jiné společnosti opět neprojevily zájem.
Komerčně úspěšná byla až vojenská zakázka. Dva stroje zakoupilo armádní letectvo USAAC jako Y1C-27 a dalších 12 pod označením C-27A. Létaly s motory Wright Cyclone různých verzí i s motory Pratt & Whitney Hornet.
V březnu 1935 byl na trh uveden zmodernizovaný Airbus na úrovni vybavení typu P-300, avšak s řadou konstrukčních změn. Trup byl prodloužen, podvozek zvýšen a letoun současně obdržel nové jméno Aircruiser. V případě instalace motoru Wright SGR-1820-E Cyclone o 492 kW nesl označení Bellanca Aircruiser 66-67, s SGR-1820-F53 o výkonu 531 kW Bellanca Aircruiser 66-75 a s pohonnou jednotkou SGR-1820-F3 o 528 kW nesl označení Bellanca Aircruiser 66-70. Firma nabízela také čistě nákladní provedení, plovákovou verzi, nebo s lyžemi.
Specifikace (Aircruiser 66-70)
Údaje podle[1]
Technické údaje
- Osádka:
- Kapacita:
- Rozpětí: 19,83 m
- Délka: 13,22 m
- Nosná plocha: 61,78 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 2716 kg
- Vzletová hmotnost: 4927 kg
- Pohonná jednotka:
- Výkon pohonné jednotky:
Výkony
- Maximální rychlost: 265 km/h
- Cestovní rychlost: 250 km/h
- Stoupavost u země: 3,8 m/s
- Dostup: 4880 m
- Dolet: 1126 km
Odkazy
Reference
- ↑ Václav Němeček, Jednomotorová dopravní letadla, Boeing 40, 1990, str. 24
Literatura
- NĚMEČEK, Václav. Jednomotorová dopravní letadla. 1. vyd. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1990. (Atlas letadel; sv. 8). ISBN 80-7030-106-6.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Bellanca Aircruiser na Wikimedia Commons
- Kamufláž letounu Bellanca C-27 Archivováno 31. 5. 2020 na Wayback Machine.
- Fotogalerie letounu Bellanca Aircruiser
Média použitá na této stránce
Bellanca C-27C "Airbus" transport aircraft of the United States Army Air Corps. Note extended NACA cowling compared to earlier C-27s Townsend ring cowlings.
The Eldorado Radium Silver Express aircraft — a Bellanca Aircruiser that served from 1935 to 1947, in the Northwest Territories and Ontario, Canada.
- Flew 4,000 miles, carrying a 4,000 lb. payload of uranium oxide concentrates from the Port Radium uranium oxide mine (NWT) to a radium refinery in Port Hope (Ontario).
- It was owned by Eldorado Gold Mines Limited. It crashed in northern Ontario after running out of fuel in 1947.
Autor: Valder137, Licence: CC BY 2.0
SONY DSC
Bellanca Aircruiser under restoration at the Western Canada Aviation Museum, Winnipeg, 2006.