Drnholec (zámek)
| Zámek Drnholec | |
|---|---|
 severovýchodní průčelí zámku | |
| Účel stavby | |
původně hrad a rezidenční zámek, | |
| Základní informace | |
| Sloh | renesanční |
| Výstavba | od 40. let 12. století |
| Přestavba | 16. století, 1837 |
| Stavebník | páni z Drnholce |
| Další majitelé | Lichtenštejnové, Tiefenbachové |
| Současný majitel | ing. Eva Červeňáková |
| Poloha | |
| Adresa | Zámek 367/1, Drnholec,  Česko |
| Ulice | Zámek |
| Souřadnice | 48°51′23,14″ s. š., 16°29′19,29″ v. d. |
  Drnholec | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 26646/7-1228 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zámek Drnholec se nachází ve východní části městyse Drnholec v okrese Břeclav. Jednokřídlý dvoupatrový renesanční zámek stojí na skalní ostrožně vybíhající nad levý břeh řeky Dyje. Vznikl přestavbou staršího hradu během 16. století za panství Tiefenbachů a následně stavební úpravou ve 30. letech 19. století. Zámek je chráněn jako kulturní památka.[1]
Historie
Skalní ostroh nad (po regulaci řeky zaniklým) meandrem řeky Dyje při moravsko-rakouské hranici byl významným strategickým bodem, kde pravděpodobně již ve 40. letech 13. století stával hrad. V polovině 13. století náležel Vilémovi a Oldřichu z Drnholce.[2] Hrad je výslovně písemně zmiňovaný roku 1277.[3] Následně prodělal časté změny majitelů, až ho koncem 14. století získali Lichtenštejnové. Ti v 16. století započali jeho přestavbu, která se nesla v duchu posílení obranyschopnosti proti tureckým nájezdům. Dobové prameny ho však již v polovině 16. století uvádějí jako zámek.[4]
V roce 1578 koupil drnholecké panství císařský vojevůdce a diplomat Kryštof z Tiefenbachu. Ten kolem roku 1585 nechal pevnost přebudovat do podoby dvoupatrového renesančního zámku půdorysu L. Na přestavbě se podíleli italští kameničtí mistři Antonio Silva a Elia Canevale. S úpravami zámku pokračovali Kryštofovi potomci pravděpodobně až do první třetiny 17. století. Rudolf z Tiefenbachu, poslední člen této větve rodu, nechal vytvořit fideikomis, který po jeho smrti převedl drnholecké panství na šlechtickou vojenskou nadaci.[4]
Roku 1708 získal panství rod Trautmansdorffů. Během jejich držení zámek pravděpodobně nebyl nijak výrazněji upravován.[p 1] Po vymření Trautmansdorffů přešlo panství do vlastnictví Ferdinandova šlechtického konviktu v Olomouci a následně roku 1828 do správy Tereziánské vojenské akademie ve Vídeňském Novém Městě. Roku 1837 podstoupil rozsáhlou přestavbu, při které došlo k ubourání severního křídla s věží. Severní strana byla následně znovu dostavěna do podoby odpovídající jižnímu křídlu a zámek tím získal svoji dnešní podobu. Tereziánské akademii patřil zámek i s panstvím až do roku 1918, poté připadl do vlastnictví československého státu.[4] Následně zde získalo sídlo ředitelství státních statků, které zde hospodařilo až do 90. let. Zámek využíval také MNV.[2]
Po roce 1989 získal zámek soukromý majitel. Chátrající zámek vyžadující nákladnou rekonstrukci je již několik let neúspěšně nabízen k prodeji.[5]
Stavební podoba
Zámek Drnholec se nachází na skalní ostrožně vybíhající nad levý břeh řeky Dyje, na východním okraji městyse Drnholec. Jedná se o dvoupatrovou stavbu palácového typu a nepravidelného obdélného půdorysu. Severovýchodní průčelí situované do nádvoří nese uprostřed nízký trojosý rizalit, členěný pilastry a završený trojúhelníkovým štítem. Protější jihozápadní průčelí má uprostřed odskočení v šíři pěti okenních os. Boční průčelí mají západní rohy zaoblené do nárožních rizalitů. Klasicistní fasádu člení kordonové římsy. Fasádu přízemí tvoří vodorovná bosáž, fasády pater jsou hladké. Okna přízemí a prvního patra mají protáhlý tvar, v patře jsou zakončená nadokenními římsami.[3]
Hlavní vstup je z nádvoří a ústí do mohutného čtyřramenného schodiště. V přízemí se nacházejí neckovitě zaklenuté místnosti, zdobené cennými pozdně renesančními štukaturami z konce 16. století.[3]
Přístup k zámku je přes cihlový renesanční most, překonávající příkop. Za mostem stojí trojosá renesanční brána z let 1578–1582, jejími autory jsou pravděpodobně mistři Antonio Silva a Elia Canevale.[3]
Odkazy
Poznámky
- ↑ Starší literatura[2][3] uvádí rozsáhlou přestavbu kolem 60. let 18. století pod vedením Františka Antonína Grimma, Czajkowski[4] však možnost zásadní přestavby zámku i samotnou Grimmovu účast odmítá.
Reference
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-11-20]. Identifikátor záznamu 137840 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c ZEMEK, Metoděj; HOSÁK, Ladislav. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1., Jižní Morava.. Praha: Svoboda, 1981. 364 s. ISBN 80-200-0695-8. S. 94–95.
- ↑ a b c d e SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska (A–I). Praha: Academia, 1994. ISBN 80-200-0474-2. S. 416–417.
- ↑ a b c d CZAJKOWSKI, Petr. Příspěvek ke stavebnímu vývoji zámku v Drnholci. In: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. F, Řada uměnovědná. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 1996. Dostupné online. ISBN 80-210-1568-3. S. 121–127.
- ↑ ŠEVČÍK, Jiří. Zámku v Drnholci stále chybí kupec. breclavsky.denik.cz [online]. 2011-08-24 [cit. 2016-11-20]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Drnholec na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: derivative work Виктор_В, Licence: CC BY-SA 3.0
Relief map of the Czech Republic
Autor: palickap, Licence: CC BY 3.0
Drnholec, okres Břeclav, Česká republika. Zámek.