Naval and land fortifications flag of the Republic of Venice (XIV century)

Autor:

Ddurbmonnejg

Přisuzování:

Obrázek je označen jako „Vyžadováno uvedení zdroje“ (Attribution Required), ale nebyly uvedeny žádné informace o přiřazení. Při použití šablony MediaWiki pro licence CC-BY byl pravděpodobně parametr atribuce vynechán. Autoři zde mohou najít příklad pro správné použití šablon.

Shortlink:

https://czwiki.cz/b/cb7cd

Zdroj:

Wikimedia Commons

Formát:

992 x 709 Pixel (111772 Bytes)

Popis:

Naval and land fortifications flag of the Republic of Venice (XIV century)

Licence:

CC BY-SA 4.0

Credit:

http://www.rbvex.it/venezia.html "Sulle bandiere, in origine probabilmente bianche, compare (Il leone di San Marco) verso il 1355-56" The color of the lion is based on contemporary sources, like < Portolan chart attributed to Angelino Dulcert > (mid-14th century)

Sdílet obrázek:

         

Více informací o licenci na obrázek naleznete zde. Poslední aktualizace: Tue, 19 Mar 2024 08:11:55 GMT

Relevantní obrázky

Relevantní články

Válka svatého Sáby je pojmenování benátsko-janovské války v letech 1256–1270. Probíhala v době křížových výprav v Levantě a Středomoří. Způsobila ji rivalita mezi Janovany a Benátčany. Konflikt dvou námořních italských republik přerostl v občanskou válku uvnitř Jeruzalémského království, do níž byly vtaženy další znesvářené frakce včetně sousedních křižáckých států. K bojům docházelo po celém Středomoří. .. pokračovat ve čtení

Čtvrtá křížová výprava (1202–1204) byla jedním ze série válečných tažení do Svaté země. Roku 1198 ji vyhlásil papež Innocenc III. Pontifik chtěl obnovit papežskou autoritu a moc nad křesťanskými panovníky tím, že odmítal světské vedení výpravy; kruciáta měla být pod jeho velením. Výzva zůstala zpočátku bez odezvy. Do března 1199, kdy mělo tažení začít, se téměř nikdo nepřihlásil. Až na sklonku roku 1199 účast na výpravě přislíbilo několik francouzských velmožů. Velitelem výpravy byl určen hrabě Theobald ze Champagne. Teprve roku 1201 se Francouzi dohodli s benátským dóžetem Enricem Dandolem, že Benátčané přepraví křižáky na Východ, zajistí jim zásobování a připojí své bojovníky. Na oplátku jim bylo přislíbeno 85 000 marek stříbra a polovina budoucí kořisti. Místo do Svaté země však měla výprava směřovat do Egypta, centra říše Ajjúbovců, Saladinových nástupců. .. pokračovat ve čtení

Bitva u Adrianopole se odehrála 14. dubna 1205 mezi bulharskými vojsky cara Kalojana a vojsky císaře Balduina I. .. pokračovat ve čtení

Mamlúcké dobývání Levanty bylo tři desetiletí trvající období konfliktu muslimů (mamlúků) s křesťany (evropskými křižáky) a jejich mongolskými spojenci, který skončil zánikem křižáckých států v Zámoří (Outremeru). Nastalo po poslední velké křížové výpravě, kdy se situace křižáků v Zámoří začala výrazněji zhoršovat. Příčinou byla klesající podpora evropských mocností a slábnoucí zájem o křižácké hnutí za udržení Svaté země, kdy se pozornost předních evropských panovníků zaměstnávala jinde. Ve stejné době probíhá povstání na Sicílii zvané Sicilské nešpory nebo aragonská křížová výprava, tamním poměrům příliš neprospívala ani lokální občanská válka. .. pokračovat ve čtení

Řád německých rytířů, celým názvem Řád bratří německého domu Panny Marie v Jeruzalémě je jeden z nejstarších duchovních rytířských řádů římskokatolické církve. .. pokračovat ve čtení

Sicilské nešpory je název pro povstání, které vypuklo v Palermu 30. března 1282 proti vládě francouzského krále Karla I. z Anjou. Vzpoura vedla k vyhnání Francouzů z ostrova Sicílie a nastolení vlády aragonského krále Petra III. Velikého. .. pokračovat ve čtení

V bitvě u Nikopole se 25. září 1396 střetli osmanští Turci s křižáckým vojskem tvořeným především Francouzi, Uhry, Chorvaty, Němci, Burgunďany, Bulhary, Benátčany aj. Evropské síly vedené uherským králem Zikmundem Lucemburským, označované někdy jako Nikopolská křížová výprava, v tomto boji drtivě podlehlo početnějšímu turecko-srbskému vojsku osmanského sultána Bajezida I. nedaleko pevnosti Nikopolis na bulharském území. Selhání tohoto podniku ze strany křižáků se přičítá nejednotné taktice jejich společného vojska, zejména účastníkům Francie, tj. zbrklosti francouzských rytířů, kteří provedli předčasný unáhlený výpad proti tureckým silám, bitva se pak už vyvíjela jen v neprospěch křižácké strany vedoucí až ke katastrofálnímu výsledku. Pouze malá část křižáků včetně Zikmunda Lucemburského se zachránila, většina padla na bojišti a část se octla v tureckém zajetí, kde byli poté popraveni. Znamenalo to také konec nadějí na záchranu skomírající Byzantské říše a další balkánské národy, které ani společnými silami nemohly vzdorovat vzrůstající osmanské moci. .. pokračovat ve čtení