Plachetnatkovití

Plachetnatkovití
plachetnatka bičovitá (Microlinyphia pusilla)
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	členovci (Arthropoda)
Podkmen	klepítkatci (Chelicerata)
Třída	pavoukovci (Arachnida)
Řád	pavouci (Araneae)
Podřád	dvouplicní (Labidognatha)
Nadčeleď	Araneoidea
Čeleď	plachetnatkovití (Linyphiidae) Blackwall, 1859
rody
Dubiaraneinae Erigoninae Linyphiinae Micronetinae Mynogleninae Stemonyphantinae
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Plachetnatkovití (Linyphiidae – Blackwall, 1859) jsou druhou nejpočetnější čeledí pavouků, která zahrnuje téměř 4500 popsaných druhů v 591 rodech. V Čechách se vyskytuje asi 300 druhů (to je asi polovina všech českých druhů pavouků).^[1]

Významným společným rysem plachetnatek je jednotný tvar kloubovitě pohyblivé části samčího makadla zvané paracymbium (je to osamostatněný úsek lodičkovitého posledního článku makadla, které ve své dutině uzavírá rozmnožovací orgán – bulbus.). U celé čeledi toto paracymbium připomíná tvarem písmeno U.^[2]

Chelicery plachetnatek jsou dobře vyvinuty a jejich žlábky, do kterých se přiklápí drápkovitý článek, lemují četné zoubky. Chelicery jsou opatřeny stridulačními rýhami. Plachetnatkovití jsou převážně drobní pavouci, délka těla kolísá od 0,8 do 12 mm, Pavučenky jsou spíše drobnější – 2 až 3 mm, pouze některé Plachetnatky jsou větší než 10mm. Osm očí ve dvou řadách, přední střední oči menší, zadní oči bývají někdy umístěny na výrůstcích karapaxu (hrbolech různých tvarů, které mývají zvláště samci některých druhů). Zbarvení někdy pestré, ale drobné druhy jsou většinou hnědé, nohy většinou jinak zbarvené, dlouhé a štíhlé opatřené na chodidlech třemi drápky. Kribelum chybí, zadeček je vždy delší než široký.^[1][2]

Jsou rozšířeni od nížin až do hor a obývají různé biotopy osvětlené i zastíněné, suché i mokřady, mohou obývat i místa narušená činností člověka. Drobné druhy žijí v detritu, v opadance a pouze větší druhy tkají sítě na vegetaci. Základem sítě plachetnatek je zpravidla vodorovná pavučinová plachetka (odtud pochází název čeledi), na jejíž spodní straně je pavouk zavěšen hřbetem dolů za koncové drápky nohou. Kromě plachetky jsou na sítích patrná i dlouhá svislá vlákna, která slouží k vypínání plachetky a jako nárazová zóna pro létající hmyz. Pouze ty největší pavučiny jsou tak nápadné, že si jich běžně všimneme. V podzimní přírodě je to zejména síť Plachetnatky keřové (Linyphia triangularis). Tzv. aeronautické druhy používají k rozšíření populace na nová stanoviště cestování na pavučinovém vlákně a osídlí tak často i velmi vzdálená či nehostinná stanoviště, např. rozlehlé lány, výsypky hlušiny. Osídlují tak i vzdálené ostrovy. Z českých druhů jsou tím známy Plachetnatka obecná (Agyneta rurestris), Pavučenka létavá (Erigone atra), Pavučenka zoubkatá (Erigone dentipalpis) či Pavučenka rolní (Oedothorax apicatus )^[1][2]

U plachetnatek existuje veliká vzájemná tolerance mezi samicí a samečkem – samec často tráví dlouhou dobu před kopulací v samiččině síti, aniž by došlo k jeho napadení. Na severní polokouli tvoří plachetnatky početnou složku jeskynní fauny – těmto rodům zcela scházejí oči (rody Troglohyphanthes a Stygohyphantes).^[2]

Čeleď Plachetnatkovití (Linyphiidae) se v 80. letech dvacátého století rozrostla na téměř dvojnásobek, když do ní byla vřazena původně samostatná čeleď Pavučenkovití (Micryphantidae) – dnes podčeleď Erigoninae . To se stalo na základě výsledků výzkumu britského arachnologa Alfreda Franka Millidge (1914 – 2012), který porovnával rozdíly a shody různých orgánů, především kopulačních orgánů u pavouků těchto čeledí.^[2]

Ve světě v 11 rodech, v Česku se nevyskytují.

Jsou největší podčeledí plachetnatkovitých, celosvětově zahrnující více než 2000 druhů. Populace v Česku je rozdělena do 87 rodů.

Velmi drobné druhy s délkou těla nejčastěji kolem 2 mm, jen výjimečně více než 3 mm. Většinou jednobarevní, hnědí někdy s proužky na hlavohrudi. Samci mají často bizarní výběžky na přední části hlavohrudi, na kterých mají někdy oči. Vyvýšeniny mají po stranách zahloubeniny, do kterých samice při kopulaci zaklesne své chelicery a tím se sníží její agresivita vůči samci, tomu napomáhají i výměšky žláz na hlavohrudi, které samice při kopulaci saje. Samci mají typickou tibiální apofýzu.

Ve světě devět rodů, v Česku tři druhy ve dvou rodech.

Spíše drobné druhy.

Ve světě 71 rodů, v Česku 46 druhů ve 13 rodech.

Patří sem i největší druhy plachetnatkovitých s délkou těla 5 – 7 mm. Jinak se jedná většinou o drobné druhy. Bývají pestře zbarveni, samci postrádají výrůstky na hlavohrudi i tibiální apofýzu.

Celosvětově asi 90 rodů, v ČR 90 druhů ve 33 rodech.

Velmi drobné druhy jen výjimečně větší než 3 mm.

22 rodů ve světě, v ČR žádný.

Ve světě dva rody, v Česku žádný.

• Plachetnatka keřová Linyphia triangularis (Clerck, 1757)
• Plachetnatka pozemní Tenuiphantes cristatus (Menge, 1866)
• Plachetnatka nákorní Drapetisca socialis (Sundevall, 1833)
• Plachetnatka obecná Agyneta rurestris (C. L. Koch, 1836)

• 
  Plachetnatka keřová (Linyphia triangularis) samice
• 

  (c) Andreas Eichler, CC BY-SA 3.0
  Plachetnatka keřová (Linyphia Triangularis)
• 
  Pavučenka zoubkatá (Erigone dentipalpis), samec
• 
  Plachetnatka nákorní (Drapetisca socialis)
• 
  Plachetnatka pozemní (Tenuiphantes cristatus), samec
• Páření Plachetnatky keřové (Linyphia triangularis)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu plachetnatkovití na Wikimedia Commons
• Taxon Linyphiidae ve Wikidruzích