Josef Illesházy

Josef hrabě Illesházy
Nejvyšší sudí Uherského království
Ve funkci:
1759 – 1765
PředchůdceJiří Leopold Erdődy
NástupceMikuláš II. Pálffy
Nejvyšší stolník Uherského království
Ve funkci:
1740 – 1759
PředchůdcePeter Zichy
NástupceFrantišek Károlyi

Narození1700
Úmrtí8. února 1766 (ve věku 65–66 let)
Titulhrabě
RodičeMikulás z Illésházy a Alžběta Balážová z Ďarmotu
DětiMarie Tereziez Illésházy
Františka Illésházyová z Illésházy
PříbuzníAlois Batthyány-Strattmann[1] (vnuk)
Profesepolitik
OceněníŘád sv. Štěpána
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef hrabě Illesházy (slovensky Jozef gróf Ilešházi, maďarsky Illésházai gróf Illésházy József) (1700 Prešpurk8. června 1766 Prešpurk) byl uherský šlechtic, politik, velkostatkář a mecenáš. Od mládí zastával funkce ve správě Uherského království, nakonec byl nejvyšším zemským sudím (1759–1765). Vlastnil rozsáhlé statky v Horních Uhrách (Trenčín) a na Moravě (Vsetín). Byl donátorem katolické církve a na Trenčínsku nechal na vlastní náklady postavit nebo obnovit několik kostelů. Za zásluhy byl nositelem Řádu sv. Štěpána.

Životopis

Hrad Trenčín, majetek Illesházyů v 16.–19. století

Pocházel z bohatého a vlivného šlechtického rodu Illesházyů.[2][3]Narodil se v Prešpurku jako jediný syn uherského dvorského kancléře hraběte Mikuláše Illesházyho (1653–1723) a jeho manželky Alžběty, rozené Balassové z Gyarmatu.[4] Po otci kromě statků převzal úřady dědičného župana trenčínské a liptovské župy. Získal titul císařského komorníka, byl radou uherského místodržitelství a přísedícím palatinské soudní tabule. Postupně získával vliv ve veřejné sféře a v letech 1740–1759 zastával funkci nejvyššího stolníka. Proslul svou účastí na zemském sněmu v roce 1741, kde výrazně podpořil Marii Terezii, která žádala uherskou šlechtu o pomoc ve válce o rakouské dědictví. Svou kariéru završil jako nejvyšší zemský sudí Uherského království (curialis comes or iudex curiae regiae, 1759–1765). Při odchodu z funkce získal jako jeden z prvních velkokříž nově založeného Řádu sv. Štěpána.

Zemřel v roce 1766 ve svém paláci v Prešpurku a byl pochován v kostele Narození Panny Marie v Trenčíně. Zdejší rodinnou hrobku nechal v letech 1750–1753 přestavět, barokní výzdobu obstaral slovenský sochař Ľudovít Gode. Epitaf na náhrobku Josefa Illesházyho zdobí jeho cínová busta, taktéž dílo Ľ. Godeho.

Majetkové poměry a stavební aktivity

Alianční znak Josefa Illesházyho a jeho manželky Terezie, rozené hraběnky Abensperg-Traun, na podstavci sochy sv. Jana Nepomuckého v Trenčianských Teplicích

Josef Illesházy byl významným pozemkovým vlastníkem na hranici Uherského království a Moravského markrabství. V Horních Uhrách mu patřilo panství Trenčín, na Moravě vlastnil panství Vsetín[5] a část pantví Brumov.[6] Na Žitném ostrově držel nejstarší rodová sídla Eliášovce a Rohovce, kromě toho vlastnil panství Érd u Budapešti. Velké úsilí vyvinul na získání většího podílu brumovského panství mezi Trenčínem a Vsetínem, kde mu v důsledku předchozích složitých majetkoprávních poměrů patřila jen menší část.[7][8] V roce 1727 koupil od Orsini-Rosenbergů jejich podíl za 188 000 zlatých, později se mu podařilo získat i další část a na Brumově se tak stal většinovým vlastníkem.[9] Díky tomu se stal i pánem hradu Brumov, který však v roce 1760 vyhořel a pro obývání byl již nepoužitelný.[10] Na brumovském a vsetínském panství mu ve 40 vesnicích patřilo přes 1 500 poddanských usedlostí, což bylo ve srovnání s rozlohou domén výrazně víc než na uherských statcích. V roce 1729 se mu podařilo vykoupit zpět panství Bánovce nad Bebravou, které jeho předkové dali do zástavy skalickým jezuitům.[11] Na bánovském panství založil papírny v Bobote a Selci, zakládal také mlýny a další hospodářské provozy.

Hrabě Josef Illesházy

Hlavním sídlem byl zámek v Dubnici nad Váhom, protože hrad Trenčín v té době trvale obývala císařská vojenská posádka a Illesházyové jej opustili již v 17. století. Obsazení hradu armádou neprospívalo, docházelo zde k požárům a nemoci vojáků se šířily i do města, Josef však i přes svůj vliv u dvora nedokázal prosadit odchod vojska a zamezit tak dalšímu chátraní.[12] Více se soustředil na přestavbu dubnického zámku poškozeného za Rákócziho povstání. Rekonstrukci zahájil již Mikuláš Illesházy, Josef zámek dokončil v roce 1731 výstavbou kaple.[13] Kolem zámku se rozkládal hodnotný francouzský park doplněný oranžerií, která svým technickým vybavením získala proslulost středoevropského významu. Citrusy z oranžerie byly dodávány mimo jiné do lázní v Trenčianských Teplicích, jejichž rozvoji Illesházy věnoval také pozornost. V letech 1740–1750 zde nechal postavit zámek, který poskytoval jako ubytování lázeňským hostům a pořádal zde divadelní představení.[14] V Prešpurku vlastnil rezidenci známou jako Ilešháziho palác. V Trenčíně byl jeho majetkem městský palác u Horní brány, přestavěný v letech 1760–1761 na tzv. Župní dům (dnes sídlo Trenčínského muzea).[15]

V rodinné tradici byl štědrým donátorem katolické církve. Financoval rozsáhlou barokní přestavbu kostela sv. Jakuba Staršího v Dubnici nad Váhom (1754–1756).[16] Z Illesházyho finančních prostředků byl postaven kostel sv. Michaela Archanděla v Nemšové (1762–1766).[17] Přispěl také na obnovu dalších církevních staveb, například kostela sv. Alžběty v Dolnej Súči nebo kostela sv. Martina v Trenčianské Turné.[18] Josef Illesházy proslul mimo jiné štědrostí k poddaným a v případě neúrody odpouštěl povinné poddanské platby. Ve styku s poddanými běžně mluvil slovensky, jako milovníka slovenštiny jej mimo jiné zmiňoval Matej Bel.

Rodina

Terezie Petronella, rozená hraběnka Abensperg-Traun (1710–1790), druhá manželka Josefa Illesházyho

Byl dvakrát ženatý.[19] Jeho první manželkou byla hraběnka Anna Františka Csákyová (†1728), dcera nejvyššího komorníka a vlivného politika hraběte Zikmunda Csákyho (1665–1738).[20] Zemřela při porodu syna Mikuláše, s nímž byla pochována ve farním kostele Narození Panny Marie v Trenčíně. Podruhé se Josef Illesházy oženil v roce 1729 s rakouskou šlechtičnou hraběnkou Terezií Petronellou z Abensperg-Traunu (1710–1790), dcerou císařského generálního pobočníka hraběte Františka Antonína Abensperg-Trauna (1674–1745).[21] Z druhého manželství pocházelo několik dětí, z nichž se dospělého věku dožili jeden syn a tři dcery. Dvě z nich se provdaly do vlivného rodu Batthyányů, Marie Terezie (1734–1807) byla manželkou knížete Adama Batthyányho (1722–1787), guvernéra v Banátu, Marie Františka (1740–1817) měla za manžela hraběte Josefa Batthyányho (1737–1806), nejvyššího stolníka Uherského království. Pokračovatelem rodu byl jediný syn Jan Křtitel (1737–1799).

Odkazy

Reference

  1. Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. Ottův slovník naučný, díl XII.; Praha, 1897 (reprint 1998), s. 513–514 (heslo Illésházy) ISBN 80-7185-157-4
  3. Historie rodu Illesházyů na webu arcanum.com dostupné online
  4. Rodina Mikuláše Illesházyho na webu geni.com dostupné online
  5. VÁCLAVEK, Matouš: Dějiny města Vsetína a okresu Vsackého; Vsetín, 1901; s. 53–56 (kapitola Josef Illésházy) dostupné online
  6. KNOZ, Tomáš: Pobělohorské konfiskace. Moravský průběh, středoevropské souvislosti, obecné aspekty; Matice moravská, Masarykova univerzita, Brno, 2006; s. 796, 801 ISBN 80-210-4130-7
  7. KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 1. díl; Praha, 1996; s. 343–344 ISBN 80-85983-13-3
  8. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, I. díl Jižní Morava; Praha, 1981; s. 57
  9. Historie hradu Brumov na webu hradbrumov.cz dostupné online
  10. Brumov na webu soupispamatek.com dostupné online
  11. FOJTÍK, Juraj: Illésházy Trenčín. Bánovské panstvo (1376) 1606–1895; Štátny archív v Nitre, Nitra, 1970; s. 2 dostupné online
  12. Kolektiv: Trenčianský hrad; Martin, 1991; s. 67–68 ISBN 80-217-0265-6
  13. Historie zámku v Dubnici nad Váhom na webu dubnica.eu dostupné online
  14. Zámek Trenčianské Teplice na webu hrady.cz dostupné online
  15. Župný dom na webu Trenčianského muzea dostupné online
  16. Kostel sv. Jakuba Staršího v Dubnici nad Váhom na webu hrady.cz dostupné online
  17. Kostel sv. Michaela Archanděla v Nemšové na webu Farnosti Nemšová dostupné online
  18. Kostel sv. Martina Trenčianska Turná na webu pamiatkynaslovensku.sk dostupné online
  19. Rodina Josefa Illesházyho na webu geni.com dostupné online
  20. Rodokmen Csákyů na webu euweb.cz dostupné online
  21. Rodokmen Abensperg-Traunů na webu euweb.cz dostupné online

Literatura

  • HÁBL, Vlastimil: Ilešháziovci. Vojaci, diplomati, zberatelia a mecéni., Trenčínský kraj, Trenčín, 2009; 168 s. ISBN 978-80-89378-09-8

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Jozef Ilešházi.jpg
Portrét Jozef Ilešház
Josef Illesházy.jpg
Count József Illésházy (1700–1766), Judge Royal of the Kingdom of Hungary (1759–1765)
Trenčin.JPG
Autor: Tatiana280483, Licence: CC BY-SA 4.0
Trenčiansky hrad
COA Illeshazy Jozsef Abensberg-Traun Theresia.jpg
Autor: GiMa38, Licence: CC BY-SA 4.0
Coats of arms of József Illésházy (1700 - 1766) and Theresia Petronilla von Abensberg und Traun (1710 - 1790. Statue of St. John of Nepomuk, Trenčianske Teplice, Slovakia.
Theresia Petronella Illesházy.jpg
Countess Theresia Illésházy, born Countess Abensperg-Traun (1710–1790), daughter of Imperial's Army Officer Count Franz Anton von Abensperg-Traun (1674–1745), wife of Count Josef Illésházy (1700–1766), Judge Royal of the Kingdom of Hungary