Stellaris

Stellaris
Logo videohry
Základní informace
Vývojář	Paradox Development Studio
Vydavatel	Paradox Interactive
Režisér	Henrik Fåhraeus Martin Anward Daniel Moregård
Producent	Rikard Åslund Anna Norrevik
Designér	Henrik Fåhraeus Joakim Andreasson Daniel Moregård Johan Andersson
Výtvarník	Fredrik Toll
Skladatel	Andreas Waldetoft Bert Meyer
Engine	Clausewitz Engine
Platforma	Microsoft Windows macOS Linux PlayStation 4 Xbox One Xbox Series X/S
Datum vydání	Windows, OS X, Linux 9. května 2016 PlayStation 4, Xbox One 26. února 2019 Xbox Series X/S 25. března 2021
Žánry	4X, realtimová strategie
Herní mód	singleplayer multiplayer
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stellaris je strategická videohra odehrávající se v reálném čase vyvinutá studiem Paradox Development Studio a vydána jeho mateřskou společností Paradox Interactive. Ve hře se hráč ujme vesmírného impéria, které musí korigovat v rámci expanze, průzkumu, armády, ekonomiky, diplomacie a zároveň řešit různé scénáře, které příběhové prvky hráči předhodí. Hra byla vydána celosvětově 9. května 2016 na Microsoft Windows, macOS a Linux^[1] a 26. února 2019 pro herní konzole PlayStation 4 a Xbox One^[2] a 25. března 2021 pro Xbox Series X a Series S.^[3]

Hráč se na začátku strategické videohry Stellaris ujímá mezihvězdného národa, který může před jejím začátkem sám navrhnout. Může si zvolit jeho ideologii (názor na svobodu, náboženství, válku a cizí rasy), formu vlády (demokracie, oligarchie, autokracie nebo monarchie) a další specifické vlastnosti národa (povinná vojenská služba, komplexní byrokracie, ochránci demokracie či rovnou genocidální tendence). Následně může navrhnout jeho vlajku a název společně se vzhledem městské architektury a vesmírných plavidel.

Dalším důležitým prvkem hry je mimozemská rasa, jež v národě žije. Ačkoli se později ve hře mohou rasy vlivem imigrace mísit, prvotní volba a následná modifikace dominantního druhu je důležitá. Hráč navrhuje, ve kterých podnebních tento druh může žít, a zároveň jeho pozitivní vlastnosti (nadprůměrná síla, dlouhověkost, společenskost atd.) spolu s jeho negativními vlastnostmi (odpudivý vzhled, teritoriální chování, hloupost apod.); hráč musí tyto vlastnosti balancovat a nemůže si tedy vybrat pouze ty nejlepší bez těch záporných.

Hráč začíná roku 2200 a může hrát, dokud nesplní jednu z podmínek k vítězství stanovené hrou nebo samotným hráčem. Hráč může pokračovat i po splnění těchto podmínek, dokud neuzná za vhod.

Ze začátku vlastní hráč pouze jeden mezihvězdný systém s osídlenou planetou (neurčí-li při tvorbě národa jinak), dále obdrží malou flotilu bitevních lodí, jednu vědeckou a stavební loď. Důležitým prvkem je průzkum okolních hvězdných systémů a jejich následná kolonizace; každý takový systém je unikátní a může obsahovat různorodé suroviny, či životaschopné planety. Hráč tyto systémy a jejich osídlené planety vyvíjí; staví vesmírné stanice a vylepšuje města, jež se nachází na jeho planetách. Je tedy čistě na něm, kterým směrem se vydá. Může se zaměřit na technologický vývoj stavbou vědeckých lodí a laboratoří a nebo například vynaložit veškeré prostředky na stavbu ohromné bitevní flotily, se kterou dobude galaxii. Dalším důležitým aspektem hry je diplomacie. Dříve či později hráč potká ostatní odlišné vesmírné národy, které mohou ideologicky s hráčem kolidovat: pacifisté budou nenávidět militaristy a demokratické národy budou přátelští k ostatním demokraciím. Hráč tyto vztahy může rozvíjet (obchod, aliance, federace) nebo naopak zhoršit (urážky, rivalství, válka).

V průběhu hry by měl hráč vlastnit vícero mezihvězdných systémů a být schopný je uchránit před vlivy agresivních sousedů nebo ostatních nevlídných vlivů. V této fázi je většina hvězdných systémů obsazena a končí tedy možnost mírové expanze – hráč se tedy bude muset zaměřit na vývoj těch, které už má nebo dobýt ty sousední od další říše, zároveň je hráči umožněno budovat diplomatické vztahy, aliance a federace. Hráč také začíná potkávat padlé říše dob minulých, jež jsou nesmírně silné, technologický vyspělé, ale malé starobylé říše, které se z důsledku stagnace izolovaly. Po většinu času hráče ignorují, ale mohou hráči nabídnout úkoly nebo příkazy, pokud je rozhořčí. Padlé říše jsou silným oponentem, který se může postupem času vrátit k agresivním tendencím a pokusit se dobýt staré území zpět, ale pokud je hráč úspěšný, obdrží velmi pokročilou technologii a hvězdné systémy.

Ve střední fázi hry, jejíž datum si hráč stanoví v nastavení, začne docházet k nejrůznějším událostem, například k sjednocení nájezdnických říší pod velkým chánem ve stylu Mongolské říše a k jejich pokusu ovládnout galaxii, či ke vzpourám AI.

V pozdní fázi hry dochází k dalším událostem, především k takzvaným konečným krizím, které mohu nabývat různých forem – probuzení vražedné AI, mezigalaktická invaze, invaze z jiné dimenze, probuzení padlé říše či válka probuzených padlých říší. Zde je hráč a celkově galaxie povinná se před touto hrozbou bránit, jelikož je možné, že krize celou galaxii zničí. Hráč v této fázi drží pokročilé technologie, mohutné flotily a dobře vyvinuté hvězdné systémy.

Jakmile jsou všechny hrozby poraženy a hra dosáhne data konce hry, zvítězí nejsilnější říše, vítězné body se počítají podle vojenské síly, ekonomické síly, počtu spojenců ve federaci a dalších věcí. Jediným způsobem, jak ve hře zvítězit jinak, je (s DLC Nemesis) své vlastní impérium prohlásit za krizi, dokončit dlouhý řetězec působení zkázy a úkolů, a následně svou říši povznést na vyšší úroveň bytí za cenzu zničení galaxie. Druhou možnost vítězství přidalo DLC The Machine age, ve které je možné po dlouhém výzkumu svou civilizaci dostat do jiného, mladšího a tvárnějšího vesmíru, zatímco z těch, kteří zůstanou, se stane nová padlá říše, po dosažení tohoto typu vítězství si hráč může vybrat jednu z ostatních říší a pokračovat ve hře za ně.

Hra Stellaris byla vyvinuta studiem Paradox Development Studios a vydána Paradox Interactive.^[4] Hra běží na enginu Clausewitz Engine, které studio využívalo již od hry Europa Universalis III z roku 2007,^[5] avšak s mírnými modifikacemi, jako je například použití fyzikálně založeného vykreslování (PBR).^[6] Stellaris bylo představeno v srpnu 2015 na události Gamescom.^[7]

Po vydání hry v květnu 2016 bylo vývojáři oznámeno, že plánují vydat několik rozšíření a také hru průběžně a bezplatně aktualizovat.^[8] Aktualizace nesou název po autorech sci-fi literatury, jako je Arthur C. Clarke, Isaac Asimov, Robert A. Heinlein, Iain Banks, Douglas Adams, Ray Bradbury, Karel Čapek, Pierre Boulle, C. J. Cherryh, Larry Niven, Ursula K. Le Guinová, Gene Wolfe, Tanith Lee a Mary Shelleyová. Placená rozšíření do hry přidávají nový obsah; největší z nich mění základní vlastnosti hry nebo je významně doplňují, ty menší je pak doplňují o nové mechaniky, vizuály, události, druhy či příběhy.

Hra dostala na recenzní stránce Metacritic 78 bodů ze sta, tedy „celkově příznivé“ recenze.^[26] Od kritiků obdržela kladné recenze, byla však kritizována za špatnou optimalizaci a nedostatek obsahu v pozdní fázi hry.^[27][28][29]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Stellaris na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky (anglicky)
• Stellaris na MobyGames (anglicky)
• Stellaris na Databázi her