Jaroslav Putík

Jaroslav Putík
Narození25. července 1923
Most
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí31. října 2013 (ve věku 90 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníBřevnovský hřbitov
Povoláníspisovatel, překladatel, novinář a publicista
Témataliteratura, publicistika a překlad
Manžel(ka)
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaroslav Putík (25. července 1923 Most31. října 2013 Praha) byl český spisovatel. Za druhé světové války se aktivně účastnil protinacistického odboje a následně byl vězněn v koncentračním táboře Dachau. Mezi jeho nejznámější díla patří Muž s břitvou, Smrtelná neděle, Brána blažených či Volný let voliérou.

Život

Jeho otec byl tesařem. Od roku 1938 se učil modelářem u firmy Otto Hellebrandt v pražské Libni. V roce 1940 se zapojil do odboje, když se stal členem levicové organizace Národní hnutí pracující mládeže. Zatčen byl v roce 1942 a odsouzen ke třem letům vězení, a to za „přípravu velezrady“. Trest si odpykával nejprve ve věznici v Litoměřicích, poté byl převezen do polského Gollnowa, pak do Landsbergu na Lechu, do Berlína a nakonec, na začátku roku 1945, do koncentračního tábora Dachau. Z koncentráku se vrátil vážně nemocný, ale rychle se zotavil.

Po osvobození začal nadšeně podporovat komunistické hnutí, začal se angažovat ve Československém svazu mládeže a také psát do jeho deníku Mladá fronta. V roce 1946 začal studovat novinářskou fakultu Vysoké školy politické a sociální. Absolvoval v roce 1949. V roce 1948 nastoupil jako redaktor Svobodných novin (dříve Lidových). Vedl zahraniční rubriku, posléze byl i zástupcem šéfredaktora. V letech 1951–1953 byl na vojně. Mezitím Svobodné noviny zanikly, a tak nastoupil do Literárních novin, a to na stejný post, vedoucího zahraniční rubriky i zástupce šéfredaktora. V roce 1959 byl však donucen odejít, když se znelíbil polemikou, která se na stránkách novin rozvinula krátce předtím. Nastoupil pak do týdeníku Tvorba a později do časopisu Kulturní tvorba. V roce 1962 publikoval první prózu nazvanou Zeď. Od roku 1964 byl ve svobodném povolání. V roce 1968 se k redigování novin vrátil, když vedl kulturní dvouměsíčník Orientace. Ten byl však v roce 1970 zrušen jako „osmašedesátnický“ projekt a Putík se stal politicky nepohodlným. Až do konce 80. let nesměl publikovat.

Psal poté anonymní anotace do časopisů o výpočetní technice, pod cizím jménem dělal lektora pro nakladatelství Svoboda a Odeon a také překládal z francouzštiny a němčiny, ovšem překlady směly vycházet opět jen pod jmény kolegů, kteří nebyli v nemilosti. V roce 1978 odešel do důchodu.[1] Svůj nejslavnější román Muž s břitvou publikoval v exilovém nakladatelství v Kolíně nad Rýnem v roce 1986. Za své dílo získal několik ocenění, mezi něž patří například Cena Egona Hostovského nebo Cena Českého PEN klubu.[2]

Bibliografie

Próza

  • Pod egyptským půlměsícem (1957)
  • Svědomí (1959)
  • Zeď (1962)
  • Indicie (1963)
  • Pozvání k soudu (1964)
  • Smrtelná neděle (1967)
  • Brána blažených (1969)
  • Muž s břitvou (1986)
  • Volný let voliérou (1990)
  • Odysea po česku (1992)
  • Proměny mladého muže (1993)
  • Plyšový pes (1996)
  • Odchod ze Zámku (1998)
  • Zvonění na mraky (2000)
  • Pohyblivé písky (2004)
  • Zlatý pták (2007)

Zápisky

Bláznův polštář (2003)

Rozhlasové adaptace

V 90. letech 20. století spolupracoval s literární redakcí Českého rozhlasu, pro který pod názvem Pohyblivé písky připravil vyprávění o své tvorbě a o životě.

Některé z povídek ze stejnojmenné sbírky byl zpracovány do rozhlasové podoby[3]:

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“