Václav Bejček
Václav Bejček | |
---|---|
Narození | 18. října 1925 Soutice Československo |
Úmrtí | 7. února 1952 (ve věku 26 let) Věznice Pankrác Československo |
Místo pohřbení | Ďáblický hřbitov |
Národnost | česká |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Václav Bejček (18. října 1925[1] Soutice – 7. února 1952 Věznice Pankrác) byl český kovář, dělník a protikomunistický odbojář odsouzený v politickém procesu komunistickým režimem k trestu smrti a v roce 1952 popraven.
Životopis
Narodil se v roce 1925 v Souticích.[2][3] Po studiu pracoval mj. v dole Rako. V červnu 1951 se seznámil s Oldřichem Skleničkou, se kterým diskutovali jejich možný útěk z Československa na západ.[4] Od srpna 1951 pracoval ve vojenských dílnách v Rakovníku. V září 1951 spolu se Skleničkou kontaktovali Karla Chaloupeckého, o kterém se domnívali, že jim s útěkem může pomoci. Tento plán se však ukázal jako téměř nemožný a skupina se tak rozhodla bojovat proti režimu na území Československa. Kromě šíření protirežimních letáků se rozhodla také napadat funkcionáře KSČ či příslušníky SNB v oblasti, nicméně postupem času se je rozhodli také vraždit. V říjnu 1951 skutečně jednoho příslušníka SNB spolu se za pomoci Skleničky zastřelil. Stalo se tak na rušné cestě za bílého dne a během činu je pozoroval svědek. Krátce poté byli všichni tři odbojáři zatčeni. Bejček se k činu ve vazbě přiznal.[5]
Soudní proces a smrt
Za trestné činy velezrady a vraždy byl v politickém procesu zvaném Chaloupecký a spol. v listopadu 1951 odsouzen k trestu smrti.[6] Jeho vystupování bylo v procesu hodnoceno kladně, vyšetřovatelé o něm uvádí následující: „Podařilo se právě při jeho výslechu dát věci ryze politický charakter, což má o to větší cenu, že bylo nebezpečí, že věc sklouzne na pole kriminality.“ Nejvyšší soud poté zamítl Bejčkovo odvolání a prezident Klement Gottwald odmítl Bejčkovi udělit prezidentskou milost.[5] Popraven byl v únoru 1952.[7][8] Pohřben byl do hromadného hrobu na Ďáblickém hřbitově.[6] Po sametové revoluci byl rehabilitován v případu trestného činu velezrady, nikoliv však v případu vraždy.[5]
Odkazy
Reference
- ↑ Václav Bejček. Vzpomínky [online]. [cit. 2024-06-29]. Dostupné online.
- ↑ seznam popravených pro politické trestné činy: TOTALITA. www.totalita.cz [online]. [cit. 2024-06-29]. Dostupné online.
- ↑ Uvod. milan.i-line.cz [online]. [cit. 2024-06-29]. Dostupné online.
- ↑ Odbojáři z Rakovníka plánovali zabíjet komunisty: Po zpackané vraždě dostali všichni oprátku!. Blesk.cz [online]. 2020-09-23 [cit. 2024-06-29]. Dostupné online.
- ↑ a b c HLADÍK, Ondřej. Nedaleko Křivoklátu…. ustrcr.cz. Dostupné online.
- ↑ a b vrchní světnicová on X [online]. [cit. 2024-06-29]. Dostupné online.
- ↑ Pamětní místa na komunistický režim [online]. [cit. 2024-06-29]. Dostupné online.
- ↑ Vojenská pietní místa v Praze 8 ( strana 4 ). SPOLEK PRO VPM - archivní verze - nový web je vets.cz [online]. [cit. 2024-06-29]. Dostupné online.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Václav Bejček (* 18. října 1925 Soutice – 7. února 1952 Věznice Pankrác, Praha) byl český kovář, dělník a protikomunistický odbojář odsouzený v politickém procesu totalitním komunistickým režimem k trestu smrti a v roce 1952 popraven.