Eva Kosáková

PhDr. Eva Kosáková
Rodné jménoMedková
Jiná jménaEva Kosáková–Medková
Narození1. dubna 1952 (72 let)
Praha
Vzdělánížižkovská Střední uměleckoprůmyslová škola; Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze
Povoláníhistorička umění (obor historie textilního výtvarnictví a odívání)
ZaměstnavateléŽidovské muzeum v Praze; Národní galerie Praha; Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze
Domovské městoPraha
Známá jakoIviš (Ivich)[1]
Partner(ka)Petr Kosák (zemřel v roce 1997)[2]
Dětidcery Adéla a Zuzana, synové Mikuláš a David
RodičeMikuláš Medek[3] a Emila Medková[3]
Příbuznístrýc: Ivan Medek, dědeček: Rudolf Medek;[2] 9 vnoučat (stav k roku 2023)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Židovské muzeum v Praze
Židovské muzeum v Praze – Logo
Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze
její dědeček Rudolf Medek (1890–1940) s dcerou Evou (1921–1924)
Logo Židovské obce v Praze
Členové pražského Pohřebního bratrstva se modlí za umírajícího, kolem roku 1772
Logo organizace WIZO na Knižním trhu WIZO ve Štrasburku, 2009
Motýl v pražském skleníku Fata Morgana

Eva Kosáková (rozená Medková; někdy uváděna jako Eva Kosáková–Medková) (* 1. dubna 1952 )[4] je malířka[2] a historička umění (kunsthistorička[2]), která se specializuje na historii textilního výtvarnictví a odívání.[4]

Život a tvorba

Rodinné poměry

Eva Medková se narodila 1. dubna 1952 manželům Medkovým.[5] Její matkou byla umělecká fotografka Emila Medková[5] (dívčím jménem Emilie Tláskalová).[2] Jejím otcem byl malíř Mikuláš Medek.[5] Jejím strýcem byl novinář, hudební publicista, teoretik a kritik Ivan Medek a jejím dědečkem byl generál, legionář a spisovatel Rudolf Medek.[2] [p 1] Jako malá bydlela do šesti let[2] u své babičky (z matčiny strany) v pražské Libni[1] a k rodičům jezdila jen na víkendy.[2] Babička se narodila ještě před první světovou válkou,[2] pocházela z venkova, v Praze pracovala doma[2] jako švadlena a naučila Iviš šít.[1] Od první třídy ale Iviš už nebydlela u babičky, ale doma u svých rodičů[1] na Smíchově na Janáčkově nábřeží.[2] Staral se o ni převážně její otec, neboť obživu rodiny zajišťovala její matka.[2] Rodina Medkových bydlela v malém rozděleném bytě, druhou část bytu obýval bratr Mikuláše Medka – Ivan Medek.[2]

Studia a první práce v ŽMP

Po ukončení základní devítileté školy nedostala (z kádrových důvodů) doporučení ke studiu na střední škole,[2] a tak studovala jeden rok na jazykové škole angličtinu, italštinu a ruštinu a poté byla přijata na žižkovskou Střední uměleckoprůmyslovou školu (obor truhlářství, tvorba nábytku).[1] Po neúspěšném pokusu o studium na Akademii výtvarných umění v Praze, kam se nedostala vinou svého špatného kádrového profilu,[2][p 2] začala Eva Kosáková pracovat ve „Státním židovském muzeu“. Při zaměstnání absolvovala konzervátorský kurz v Brně a pomaturitní studium muzeologie.[5][p 3] Po nástupu do „Státního židovského muzea“ (1972) začala navštěvovat Státní jazykovou školu, kde studovala hebrejštinu.[2] Tato studia navštěvovala i řada členů Židovské obce pražské a tam se také (kolem roku 1977) seznámila se svým budoucím manželem Petrem Kosákem.[2] V roce 1977 musela svoje místo v muzeu ve sbírkovém oddělení[2] opustit, protože nepřipojila svůj podpis pod komunistický dokument „Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru“ – tzv. antichartu.[5][p 4] Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze vystudovala dálkově při zaměstnání pomaturitní obor muzeologie[2] a dějiny umění v kombinaci s italštinou.[1][5] (Rigorozní zkoušku složila v roce 1985.[5])

V NG a v UMPRUM muzeu

V Národní galerii (NG) v Praze pracovala Eva Kosáková–Medková od roku 1978.[5] Zde se podílela na tvorbě dokumentace k výstavě „Karel IV. a jeho doba“ (1978).[5][6] V roce 1983 nastoupila (ve funkci kurátorky) do textilní sbírky Uměleckoprůmyslového muzea v Praze.[5] V roce 1993 připravila spolu s Masarykovým demokratickým hnutím Eva Kosáková výstavu „Herbert Masaryk – život a dílo“.[5] Výstavu otevřel 12. října 1993 za účasti vnuček Masarykových (dr. Anny a Herberty) prezident republiky Václav Havel.[7]

Podruhé v ŽMP

Jako vedoucí sbírkového oddělení se v roce 1993 vrátila zpět do Židovského muzea a později zde zastávala funkci zástupkyně ředitele.[5]

Výstavy (1994 až 2003)

  • O rok později (1994) se podílela (ve spolupráci s historikem Židovského muzea PhDr. Alexandrem Putíkem (* 1950)) na přípravě výstavy „Golem kráčí židovským městem“ a zároveň byla kurátorkou této výstavy.[5][8] V letech 1996 až 1998 připravovala stálé historické expozice v Židovském muzeu v Praze (ŽMP).[5]
  • V roce 1998 pracovala na expozici výstavy „Židovské tradice a zvyky“ v ŽMP.[5] Coby správkyně pozůstalosti svých rodičů spolupracovala v roce 2001 na přípravě výstavy děl své matky (Emila Medková, Galerie hlavního města Prahy) a o rok později (2002) pak na výstavě děl svého otce (Mikuláš Medek, Galerie Rudolfinum, kurátorská příprava Antonín Hartmann),[5]
  • V roce 2003 spolupracovala na přípravě výstavy „Textilie z českých a moravských synagog ze sbírek Židovského muzea v Praze“ (Textiles from Bohemian and Moravian Synagogues: from the collections of the Jewish Museum in Prague).[5][9]

Slovník judaik

V roce 2004 vydala Eva Kosáková abecedně řazený přehled a popis rituálních sbírkových předmětů (Slovník judaik)[p 5] ze sbírek pražského Židovského muzea.[5][10]

Výstavy (2006 až 2013)

Eva Kosáková je členkou týmu připravujícího obnovu stálých expozic ŽMP.[5] Kromě toho pracuje na kompletním soupisu díla svého otce Mikuláše Medka jednak pro připravovanou výstavu jeho děl ve Valdštejnské jízdárně a v Anežském klášteře,[1] ale též pro monografii o svém otci,[5] kterou sestavuje český historik umění, kurátor a publicista Karel Srp.[1]

Manžel Evy Kosákové – Petr Kosák – působil jako tajemník Židovské obce pražské (ŽOP) a to až do roku 1997, kdy tragicky zahynul.[2]

Dobročinné organizace

Eva Kosáková pracovala a pracuje rovněž v několika charitativních organizacích:[5]

Vlastní výtvarné aktivity

Malování se Iviš věnovala od malička a již v sedmi letech dostala od svého otce olejové barvy.[1] (Ostatně technice olejomalby zůstává věrna po celou dobu svého malování.[2]) Malbě se přestala Eva Kosáková věnovat po dobu, kdy chodila do práce, měla děti[p 13] a starala se o rodinu.[1] Tato pauza trvala asi 40 let.[1] K výtvarné tvorbě se naplno vrátila s odchodem do starobního důchodu.[1] Pro tvorbu jejích rodičů i její vlastní jsou charakteristické prvky humoru, nadsázky a ironie.[1] Obrazy Evy Kosákové se svérázným způsobem[2] inspirují nejen židovskými náměty,[1] ale i černobílými fotografiemi, které pořídila její matka a při jejichž vzniku Eva Kosáková byla přítomna.[1] Situace zachycené na fotografiích si pamatuje v barvách a tak je schopna matčiny motivy přenést barevně na plátno[1] (např. fotografie „Čtyři dveře“).[1]

  • V letech 2015 až 2018 vznikly i její koláže z motýlích křídel.[1][p 14]
  • Od roku 2016 do roku 2018 vytvořila například barevné olejomalby inspirované záznamy magnetické rezonance vlastní hlavy a těla, která získala na CD nosiči po vyšetření magnetickou rezonancí.[1]
  • V roce 2018 vystavovala Eva Kosáková své výtvarné práce ve Jeruzalemské synagoze (výstava nesla název „Více méně čtyři“)[p 15] a též na Židovské obci pražské (ŽOP) v kavárně „Na balkóně“ (tady prezentovala své koláže sestavené z motýlích křídel[p 14]).[1]

Kromě malování se věnuje též vyšívání.[1] Jako dobrovolnice dochází Eva Kosáková jednou týdně do šperkařské a textilní dílny „Metráž“[2] určené pro pražské bezdomovkyně,[2] pomáhá jim vyrábět šperky, vyšívat korálky a šít šaty.[1] Jejich výrobky pak pomáhá prodávat na design marketech.[1] Kromě toho dělá sama ještě šperky a pro školy pořádá workshopy zaměřené na výrobu šperků z tříděného odpadu (například z PET lahví, kapslí Nesspreso a pod.).[1]

Publikační činnost (výběr)

  • WITTLICH, Petr; KOSÁKOVÁ, Eva. Herbert Masaryk : život a dílo : (1880-1915); katalog výstavy. Praha: Tvorba s.r.o., Masarykovo demokratické hnutí, 1993. 48 s. ISBN 80-85386-67-4. 
  • ŠEDINOVÁ, Jiřina a KOSÁKOVÁ, Eva. Golem kráčí Židovským Městem = The Golem walks through the Jewish Town. 1. vydání Praha: Židovské muzeum, 1994. Katalog výstavy; 74 stran; ISBN 80-85608-11-1.[8]
  • Alexandr Putík (* 1950), Dana Cabanová (* 24.5.1959 v Ružomberku (Slovensko). Fotografka). Židovské tradice a zvyky, katalog výstavy, Židovské muzeum, Praha 1998.[5]
  • Práce jak na obraze, in: Mikuláš Medek, katalog výstavy, Galerie Rudolfinum, Gema Art, Praha 2002, strany 177 až 182.[5]
  • KYBALOVÁ, Ludmila, Alexandr Putík (* 1950) ed. et al. Textilie z českých a moravských synagog ze sbírek Židovského muzea v Praze = Textiles from Bohemian and Moravian synagogues: from the collections of the Jewish Museum in Prague. Praha: Židovské muzeum, 2003. 376 stran; Katalog výstavy; ISBN 80-85608-60-X.[9]
  • KOSÁKOVÁ, Eva et al. (J. Kuntoš, D. Veselá, O. Sixtová, M. Scheibová, L. Uličná) Slovník judaik. 1. vydání; V Praze: Židovské muzeum, 2004. 142 stran; ISBN 80-85608-64-2.[10]
  • ŽIDOVSKÉ MUZEUM a SIDENBERG, Michaela et al. (M. Hájková, J. Kuntoš, O. Sixtová, D. Veselská) 100 předmětů ze Židovského muzea v Praze = 100 items from the Jewish Museum in Prague = 100 Objekte aus dem Jüdisches Museum in Prag = 100 objets du Musée juif de Prage = 100 objetos del Museo Judío de Praga = 100 oggetti del Museo ebraico di Praga. V Praze: Židovské muzeum v Praze, 2006. 252 stran; ISBN 80-86889-33-5.[11]

Odkazy

Poznámky

  1. Rodiče jí již od útlého dětství přezdívali Iviš (Ivich) podle jedné z postav románu Jeana–Paula Sartra Cesty ke svobodě (resp. Cesty svobody), ale později tvrdili, že tato přezdívka vznikla na základě jakéhosi maďarského filmu o židovské dívence Iviš.[1]
  2. Na Akademii výtvarných umění (obor restaurátorství) se hlásila neúspěšně dvakrát a na potřetí v roce 1975 skončila v talentových zkouškách jako čtvrtá.[2] Kvůli nedostatečné politické angažovanosti, ale přijata ke studiu nakonec nebyla.[2]
  3. Jednalo se o dnešní (2020) Židovské muzeum v Praze (ŽMP) (respektive Židovské ústřední muzeum), které bylo po Únoru 1948 (dne 4. dubna 1950) komunistickým režimem zestátněno a přejmenováno na „Státní židovské muzeum“.
  4. Jedním z důvodů, proč Eva Kosáková nepodepsala antichartu byl i fakt, že její strýc Ivan Medek byl jedním z mluvčích Charty 77.[2] Negativní kádrový posudek, s nímž ze zaměstnání odešla, byl její přítelkyní advokátkou Dagmar Burešovou natolik právně zpochbněn, že zaměstnavatel změnil nejen její výstupní kádrový posudek, ale i důvod rozvázámní pracovního poměru (z „vyhození“ na „odchod dohodou“).[2]
  5. Judaika je označení pro veškeré různorodé předměty, které zbožní Židé používají při modlitbách a oslavách židovských svátků doma i v synagoze.[10] Jedná se například o vyšívané textilie, kovové pokladničky, svícny, kořenky a ozdoby na Tóru.[10]
  6. Publikace „100 předmětů ze Židovského muzea v Praze“ představuje 100 nejznámějších předmětů z muzejních sbírek ŽMP.[11] Fotografie ve formátu „přes celou stránku“ zachycují 100 předmětů a jejich detailů a jsou doprovázeny stručným textem v šesti jazycích – češtině, angličtině, němčině, francouzštině, italštině a španělštině.[11]
  7. Do portfolia výstavy „Mikuláš a Emila Medkovi – Souvislosti“ byly zahrnuty obrazy a kresby Mikuláše Medka ze soukromých i veřejných sbírek jakož i soubory fotografií Emily Medkové, z nichž velká část nebyla do roku 2007 nikde zveřejněna.[12]
  8. Cílem této dnes již (2020) zaniklé organizace bylo přispívat k zachování a rozvoji židovské kultury na území České republiky, tedy podporovat náboženskou, kulturní, vzdělávací, publikační a jinou činnost židovských obcí sdružených ve Federaci židovských obcí České republiky.[14]
  9. Členové tohoto Pražského pohřebního bratrstva zabezpečují (bez nároku na odměnu) všechny rituální a organizační záležitosti související s židovským umíráním a pohřbem.
  10. WIZO byla založena v roce 1921 v Londýně.[15] Jejím primárním cílem bylo organizovat sociální pomoc novým židovským přistěhovalcům do Britské mandátní Palestiny, přičemž byl kladen již od počátku důraz na ženy a děti.[15] V Československu organizace začala působit v roce 1924, ale během druhé světové války zanikla.[15] Její činnost byla obnovena po sametové revoluci (1989) v roce 1991 jako jedna z 56 dalších poboček WIZO, které působí ve světě.[15] Zahraniční pobočky WIZO pořádají sbírky na pomoc Izraeli a pravidelně se starají o izraelská zařízení pro ženy a děti.[15]
  11. Pobočka WIZO Praha se zabývá péčí o ženy přeživší holokaust (šoa) a jejich další vzdělávání nejen v rámci židovské kultury, ale i všeobecně[5] (setkávání; výlety po ČR; návštěvy židovských památek; oslavy jubileí; návštěvy divadel, koncertů, výstav; besedy s osobnostmi; zájezdy do Izraele, finanční sbírky (bazary) ve prospěch Izraele).[15]
  12. Nadační fond byl založen v květnu 2004[16] a jeho cílem je trvalá podpora rozvoje vzdělanosti a zlepšování životních podmínek v České republice.[17] Nadační fond klade důraz na kvalitu života a otevřené lidské společenství, zejména pak prostřednictvím programu WebDialog[17] (stránky webdialog.cz),[2] které poskytují základní orientaci v humanitních oborech.[2]
  13. Je matkou čtyř dětí a koncem roku 2018 měla šest vnoučat.[1]
  14. a b Při tvorbě koláží z motýlích křídel používá Eva Kosáková skutečná motýlí křídla exotických motýlů uhynulých v tropickém skleníku Fata Morgana, který je součástí Botanické zahrady hl. města Prahy.[2] Křídla (nebo jejich útržky), které ze skleníku dostane, si roztřídí a vytvoří si rámcovou představu o jejich budoucím použití.[2] Křídla poté sestavuje tak, že je vkládá mezi dvě skleněné desky, čímž vznikají podoby jakýchsi „strašidel“, lidských tváří či ryb.[2] Originální technika koláží z motýlích křídel byla inspirována motýlími tácy, jenž se dovážely v 19. století z Jižní Ameriky jako suvenýry.[2]
  15. Název výstavy „Více méně čtyři“ odvodila Eva Kosáková od svého životního čísla 4 (4 děti, vibrační (numerologické) číslo z data jejího narození = numerický součet cifer: 1 + 9 + 5 + 2 + 4 + 1 = 22 a dále 2 + 2 = 4) a na základě výskytu čísla 4 v Bibli.[2] Jeden její vystavovaný obraz se jmenuje „Čtyři druhy“ a jedná se vlastně o 4 druhy rostlin používaných při obřadech židovského svátku Sukot.[2] Podle chasidského pojetí jde o následující rostlinnou symboliku: palmová ratolest (svým tvarem připomíná páteř); snítka myrty (svými lístky připomíná oči); větévka z vrby (svými lístky připomíná ústa) a citrusový plod (svým tvarem připomíná srdce).[2]

Reference

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z BALAJKA, Petr. Povídání s Evou Kosákovou – Iviš. Obecní noviny. 10. 2018, roč. 16, čís. 1, s. 20, 21. 
  2. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak al am an MARXOVÁ, Alice. Více méně čtyři – Rozhovor s kunsthistoričkou a malířkou Evou Kosákovou [online]. Roš Chodeš; září 2018; ročník 80; (Věstník 9/2018); stránky 6 až 9, 2018-09-01 [cit. 2020-12-09]. Ke stažení ve formátu *.pdf. Dostupné online. 
  3. a b Dostupné online.
  4. a b Kosáková Eva (Narozena 1. 4. 1952) – Historička umění, specialistka pro obor historie textilního výtvarnictví a odívání [online]. databáze osobností – Národní knihovna ČR [cit. 2020-12-05]. Eva KOSÁKOVÁ-MEDKOVÁ; Identifikační číslo: mzk2003174142. Dostupné online. 
  5. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag PhDr. Eva Kosáková [online]. rozmluvy cz [cit. 2020-12-05]. PhDr. Eva Kosáková, rozená Medková, historička umění. Narodila se 1. dubna 1952. Dostupné online. 
  6. Na Pražském hradě byla zpřístupněna monumentální výstava Doba Karla IV. v dějinách národů Československa [online]. Česká televize, 1978 [cit. 2020-12-07]. Dostupné online. 
  7. PRECLÍK, Vratislav. „VÁCLAV HAVEL A MASARYKOVO DEMOKRATICKÉ HNUTÍ. Prezident Václav Havel a MDH v devadesátých letech“, in Čas: časopis Masarykova demokratického hnutí, říjen – prosinec 2023, roč. XXXI., čís. 144. ISSN 1210-1648, str. 6 – 17.
  8. a b ŠEDINOVÁ, Jiřina; KOSÁKOVÁ, Eva. Golem kráčí židovským městem [online]. Národní knihovna České republiky [cit. 2020-12-07]. Katalog výstavy. Dostupné online. 
  9. a b KYBALOVÁ, Ludmila. Textilie z českých a moravských synagog ze sbírek Židovského muzea v Praze [online]. Národní knihovna České republiky [cit. 2020-12-07]. Katalog výstavy. Dostupné online. 
  10. a b c d KOSÁKOVÁ, Eva. Slovník judaik [online]. Národní knihovna České repu bliky [cit. 2020-12-07]. Dostupné online. 
  11. a b c d SIDENBERG, Michaela. 100 předmětů ze Židovského muzea v Praze [online]. Národní knihovna České republiky, 2006 [cit. 2020-12-07]. Mgr. Michaela Sidenberg (* 6. května 1970 v Domažlicích) – historička umění, od roku 1996 kurátorka sbírky malby, grafiky a kresby Židovského muzea v Praze.. Dostupné online. 
  12. a b c d KOMÁREK, Ivan. Mikuláš a Emila Medkovi – Souvislosti (28. 6. – 23. 9. 2007) [online]. Severočeská galerie výtvarných umění v Litoměřicích, 2007 [cit. 2020-12-07]. Dostupné online. 
  13. a b c CESTA ŽIVOTA: RABI JEHUDA LEVA BEN BECALEL (KOL. 1525–1609) [online]. ŽMP, 2009 [cit. 2020-12-07]. Císařská konírna, Pražský hrad, Praha (od 05. srpna 2009 do 08. listopadu 2009). Dostupné online. 
  14. a b Nadace Židovského muzea v Praze, IČO: 47606606 - Vymazáno [online]. Obchodní rejstřík [cit. 2020-12-08]. Dostupné online. 
  15. a b c d e f KOSÁKOVÁ, Eva. Ženská mezinárodní sionistická organizace (WIZO) [online]. Český rozhlas, 2008-08-17 [cit. 2020-12-08]. Autorka je místopředsedkyně české sekce WIZO. Dostupné online. 
  16. a b Nadační fond Martina Bubera, Tisá IČO 25489241 - Obchodní rejstřík firem [online]. rejstřík–firem kurzy cz [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. 
  17. a b Nadační fond Martina Bubera, N 820 vedená u Městského soudu v Praze [online]. Veřejný rejstřík a Sbírka listin [cit. 2020-12-09]. Úplný výpis z nadačního rejstříku. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Prager Beerdigungsbruderschaft.jpg
Mitglieder der Prager Beerdigungsbruderschaft beten am Lager eines Sterbenden (um 1772)
Praha, Troja, Fata Morgana 9.jpg
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění. Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0
Motýl v pražském skleníku Fata Morgana
Jewish Museum in Prague 03.JPG
Autor: Feťour, Licence: CC0
Židovské muzeum v Praze
Logo ŽOP.jpg
Autor: VitVit, Licence: CC BY-SA 4.0
Nový židovský hřbitov Praha-Olšany
Praha UmPrum 1.jpg
Autor: VitVit, Licence: CC BY-SA 4.0
Praha, Uměleckoprůmyslové muzeum
Rudolf Medek s dcerou.jpg
Rudolf Medek s dcerou Evou
Logo ŽMP.jpg
Autor: VitVit, Licence: CC BY-SA 4.0
Židovské muzeum Praha
WIZO-Strasbourg.jpg
Autor: Ji-Elle, Licence: CC BY-SA 3.0
Salon du livre WIZO à Strasbourg