Eva Kosáková

Eva Kosáková (rozená Medková; někdy uváděna jako Eva Kosáková–Medková) (* 1. dubna 1952 )^[4] je malířka^[2] a historička umění (kunsthistorička^[2]), která se specializuje na historii textilního výtvarnictví a odívání.^[4]

Eva Medková se narodila 1. dubna 1952 manželům Medkovým.^[5] Její matkou byla umělecká fotografka Emila Medková^[5] (dívčím jménem Emilie Tláskalová).^[2] Jejím otcem byl malíř Mikuláš Medek.^[5] Jejím strýcem byl novinář, hudební publicista, teoretik a kritik Ivan Medek a jejím dědečkem byl generál, legionář a spisovatel Rudolf Medek.^{[2] [p 1]} Jako malá bydlela do šesti let^[2] u své babičky (z matčiny strany) v pražské Libni^[1] a k rodičům jezdila jen na víkendy.^[2] Babička se narodila ještě před první světovou válkou,^[2] pocházela z venkova, v Praze pracovala doma^[2] jako švadlena a naučila Iviš šít.^[1] Od první třídy ale Iviš už nebydlela u babičky, ale doma u svých rodičů^[1] na Smíchově na Janáčkově nábřeží.^[2] Staral se o ni převážně její otec, neboť obživu rodiny zajišťovala její matka.^[2] Rodina Medkových bydlela v malém rozděleném bytě, druhou část bytu obýval bratr Mikuláše Medka – Ivan Medek.^[2]

Po ukončení základní devítileté školy nedostala (z kádrových důvodů) doporučení ke studiu na střední škole,^[2] a tak studovala jeden rok na jazykové škole angličtinu, italštinu a ruštinu a poté byla přijata na žižkovskou Střední uměleckoprůmyslovou školu (obor truhlářství, tvorba nábytku).^[1] Po neúspěšném pokusu o studium na Akademii výtvarných umění v Praze, kam se nedostala vinou svého špatného kádrového profilu,^{[2][p 2]} začala Eva Kosáková pracovat ve „Státním židovském muzeu“. Při zaměstnání absolvovala konzervátorský kurz v Brně a pomaturitní studium muzeologie.^{[5][p 3]} Po nástupu do „Státního židovského muzea“ (1972) začala navštěvovat Státní jazykovou školu, kde studovala hebrejštinu.^[2] Tato studia navštěvovala i řada členů Židovské obce pražské a tam se také (kolem roku 1977) seznámila se svým budoucím manželem Petrem Kosákem.^[2] V roce 1977 musela svoje místo v muzeu ve sbírkovém oddělení^[2] opustit, protože nepřipojila svůj podpis pod komunistický dokument „Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru“ – tzv. antichartu.^{[5][p 4]} Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze vystudovala dálkově při zaměstnání pomaturitní obor muzeologie^[2] a dějiny umění v kombinaci s italštinou.^[1][5] (Rigorozní zkoušku složila v roce 1985.^[5])

V Národní galerii (NG) v Praze pracovala Eva Kosáková–Medková od roku 1978.^[5] Zde se podílela na tvorbě dokumentace k výstavě „Karel IV. a jeho doba“ (1978).^[5][6] V roce 1983 nastoupila (ve funkci kurátorky) do textilní sbírky Uměleckoprůmyslového muzea v Praze.^[5] V roce 1993 připravila spolu s Masarykovým demokratickým hnutím Eva Kosáková výstavu „Herbert Masaryk – život a dílo“.^[5] Výstavu otevřel 12. října 1993 za účasti vnuček Masarykových (dr. Anny a Herberty) prezident republiky Václav Havel.^[7]

Jako vedoucí sbírkového oddělení se v roce 1993 vrátila zpět do Židovského muzea a později zde zastávala funkci zástupkyně ředitele.^[5]

• O rok později (1994) se podílela (ve spolupráci s historikem Židovského muzea PhDr. Alexandrem Putíkem (* 1950)) na přípravě výstavy „Golem kráčí židovským městem“ a zároveň byla kurátorkou této výstavy.^[5][8] V letech 1996 až 1998 připravovala stálé historické expozice v Židovském muzeu v Praze (ŽMP).^[5]
• V roce 1998 pracovala na expozici výstavy „Židovské tradice a zvyky“ v ŽMP.^[5] Coby správkyně pozůstalosti svých rodičů spolupracovala v roce 2001 na přípravě výstavy děl své matky (Emila Medková, Galerie hlavního města Prahy) a o rok později (2002) pak na výstavě děl svého otce (Mikuláš Medek, Galerie Rudolfinum, kurátorská příprava Antonín Hartmann),^[5]
• V roce 2003 spolupracovala na přípravě výstavy „Textilie z českých a moravských synagog ze sbírek Židovského muzea v Praze“ (Textiles from Bohemian and Moravian Synagogues: from the collections of the Jewish Museum in Prague).^[5][9]

V roce 2004 vydala Eva Kosáková abecedně řazený přehled a popis rituálních sbírkových předmětů (Slovník judaik)^{[p 5]} ze sbírek pražského Židovského muzea.^[5][10]

• ŽMP bylo založeno v roce 1906 a v roce 2006 si tedy připomínalo výročí 100 let svojí existence.^[5] Právě k tomuto výročí spolupracovala Eva Kosáková na mnoha pořádaných akcích jakož i na editaci obrazové publikace „100 předmětů ze Židovského muzea v Praze“.^{[5][11][p 6]}
• Společně s historikem umění Antonínem Hartmannem a kurátorkou Evou Neumannovou^[12] připravila v roce 2007 výstavu „Mikuláš a Emila Medkovi – Souvislosti“,^[12] která se uskutečnila v Severočeské galerii výtvarných umění v Litoměřicích (a dále pak byla reprízována v Oblastní galerii v Jihlavě a v Galerii umění v Karlových Varech).^{[5][12][p 7]}
• V roce 2009 se v Císařské konírně na Pražském hradě konala výstava pražského Maharala^[2] s názvem „Rabi Jehuda Leva ben Becalel“.^[5][13] (Výstavu pořádalo ŽMP a Správa Pražského hradu k 400. výročí úmrtí rabiho Löwa.^[13]) Eva Kosáková byla komisařkou této výstavy, prováděla komentované prohlídky k výstavě^[13] a rovněž spolupracovala na přípravě doprovodného katalogu k této výstavě.^[5]
• V roce 2013 se podílela na stálé expozici „Židovské tradice a zvyky“ ve Staré synagoze v Plzni.^[2]

Eva Kosáková je členkou týmu připravujícího obnovu stálých expozic ŽMP.^[5] Kromě toho pracuje na kompletním soupisu díla svého otce Mikuláše Medka jednak pro připravovanou výstavu jeho děl ve Valdštejnské jízdárně a v Anežském klášteře,^[1] ale též pro monografii o svém otci,^[5] kterou sestavuje český historik umění, kurátor a publicista Karel Srp.^[1]

Manžel Evy Kosákové – Petr Kosák – působil jako tajemník Židovské obce pražské (ŽOP) a to až do roku 1997, kdy tragicky zahynul.^[2]

Eva Kosáková pracovala a pracuje rovněž v několika charitativních organizacích:^[5]

• až do února roku 2016 byla předsedkyní správní rady^[14] Nadace Židovského muzea v Praze.^{[5][p 8]}
• je rovněž členkou židovského pohřebního bratrstva Chevra kadiša de-gomlej chasadim, které působí v rámci Pražské židovské obce.^{[5][p 9]}
• je předsedkyní české sekce – pobočky WIZO Praha.^[5] WIZO (anglicky: World International Zionist Organization) je mezinárodní organizace židovských žen.^{[5][p 10][p 11]}
• Působí (od 7. června 2019) jako členka správní rady^[16] Nadačního fondu Martina Bubera.^{[2][p 12]}

Malování se Iviš věnovala od malička a již v sedmi letech dostala od svého otce olejové barvy.^[1] (Ostatně technice olejomalby zůstává věrna po celou dobu svého malování.^[2]) Malbě se přestala Eva Kosáková věnovat po dobu, kdy chodila do práce, měla děti^{[p 13]} a starala se o rodinu.^[1] Tato pauza trvala asi 40 let.^[1] K výtvarné tvorbě se naplno vrátila s odchodem do starobního důchodu.^[1] Pro tvorbu jejích rodičů i její vlastní jsou charakteristické prvky humoru, nadsázky a ironie.^[1] Obrazy Evy Kosákové se svérázným způsobem^[2] inspirují nejen židovskými náměty,^[1] ale i černobílými fotografiemi, které pořídila její matka a při jejichž vzniku Eva Kosáková byla přítomna.^[1] Situace zachycené na fotografiích si pamatuje v barvách a tak je schopna matčiny motivy přenést barevně na plátno^[1] (např. fotografie „Čtyři dveře“).^[1]

• V letech 2015 až 2018 vznikly i její koláže z motýlích křídel.^{[1][p 14]}
• Od roku 2016 do roku 2018 vytvořila například barevné olejomalby inspirované záznamy magnetické rezonance vlastní hlavy a těla, která získala na CD nosiči po vyšetření magnetickou rezonancí.^[1]
• V roce 2018 vystavovala Eva Kosáková své výtvarné práce ve Jeruzalemské synagoze (výstava nesla název „Více méně čtyři“)^{[p 15]} a též na Židovské obci pražské (ŽOP) v kavárně „Na balkóně“ (tady prezentovala své koláže sestavené z motýlích křídel^{[p 14]}).^[1]

Kromě malování se věnuje též vyšívání.^[1] Jako dobrovolnice dochází Eva Kosáková jednou týdně do šperkařské a textilní dílny „Metráž“^[2] určené pro pražské bezdomovkyně,^[2] pomáhá jim vyrábět šperky, vyšívat korálky a šít šaty.^[1] Jejich výrobky pak pomáhá prodávat na design marketech.^[1] Kromě toho dělá sama ještě šperky a pro školy pořádá workshopy zaměřené na výrobu šperků z tříděného odpadu (například z PET lahví, kapslí Nesspreso a pod.).^[1]

• WITTLICH, Petr; KOSÁKOVÁ, Eva. Herbert Masaryk : život a dílo : (1880-1915); katalog výstavy. Praha: Tvorba s.r.o., Masarykovo demokratické hnutí, 1993. 48 s. ISBN 80-85386-67-4. 
• ŠEDINOVÁ, Jiřina a KOSÁKOVÁ, Eva. Golem kráčí Židovským Městem = The Golem walks through the Jewish Town. 1. vydání Praha: Židovské muzeum, 1994. Katalog výstavy; 74 stran; ISBN 80-85608-11-1.^[8]
• Alexandr Putík (* 1950), Dana Cabanová (* 24.5.1959 v Ružomberku (Slovensko). Fotografka). Židovské tradice a zvyky, katalog výstavy, Židovské muzeum, Praha 1998.^[5]
• Práce jak na obraze, in: Mikuláš Medek, katalog výstavy, Galerie Rudolfinum, Gema Art, Praha 2002, strany 177 až 182.^[5]
• KYBALOVÁ, Ludmila, Alexandr Putík (* 1950) ed. et al. Textilie z českých a moravských synagog ze sbírek Židovského muzea v Praze = Textiles from Bohemian and Moravian synagogues: from the collections of the Jewish Museum in Prague. Praha: Židovské muzeum, 2003. 376 stran; Katalog výstavy; ISBN 80-85608-60-X.^[9]
• KOSÁKOVÁ, Eva et al. (J. Kuntoš, D. Veselá, O. Sixtová, M. Scheibová, L. Uličná) Slovník judaik. 1. vydání; V Praze: Židovské muzeum, 2004. 142 stran; ISBN 80-85608-64-2.^[10]
• ŽIDOVSKÉ MUZEUM a SIDENBERG, Michaela et al. (M. Hájková, J. Kuntoš, O. Sixtová, D. Veselská) 100 předmětů ze Židovského muzea v Praze = 100 items from the Jewish Museum in Prague = 100 Objekte aus dem Jüdisches Museum in Prag = 100 objets du Musée juif de Prage = 100 objetos del Museo Judío de Praga = 100 oggetti del Museo ebraico di Praga. V Praze: Židovské muzeum v Praze, 2006. 252 stran; ISBN 80-86889-33-5.^[11]

• Emila Medková
• Mikuláš Medek
• Ivan Medek
• Rudolf Medek
• Jiřina Šedinová
• Antonín Hartmann
• Ludmila Hartmannová Kybalová
• Herbert Masaryk

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Eva Kosáková
• Eva Kosáková v informačním systému abART