Friedrich Egermann

Friedrich Egermann
Egermann na portrétu z roku 1858
Egermann na portrétu z roku 1858
Narození5. března 1777
Šluknov
České královstvíČeské království České království
Úmrtí1. ledna 1864 (ve věku 86 let)
Nový Bor
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Povolánísklářský výtvarník, podnikatel, foukač skla, vynálezce, obchodník a výtvarník
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Friedrich (Bedřich) Egermann (5. března 1777 v Šluknově[1]1. ledna 1864 v Novém Boru[2]) byl sklářský odborník a zdatný obchodník v Novém Boru, vynálezce nových druhů skla exportovaného poté do mnoha zemí světa. Byl objevitelem měděné lazury,[3] červené rubínové sklo i červenou lazurou přetahované a ryté sklo (Rotbeize) vyvážel Egermann pod svým jménem i do zahraničí.

Život

Mládí

Bedřich Egermann se narodil v roce 1777 na šluknovském zámku jako syn vrchnostenského úředníka Friedricha Egermanna a Rosiny Kittelové.[4] Brzy po narození ho rodiče dali na vychování ke vzdáleným příbuzným. Od roku 1786 pobýval u svého strýce Ignáce Kittela, faráře v Polevsku.[4][5] Učil se sklářskému řemeslu v Chřibské u svého strýce Adolfa Kittela, ale nedoučil. Vyučil se však malířem skla, malbu i rytectví skla ve své činnosti využil a zdokonalil. V Chřibské jej přijali do cechu sklářů, sklomalířů a pozlacovačů skla.[5] Pak se vydal na tovaryšskou cestu do horního Saska. Zaučil se malířem porcelánu v porcelánkách v Geře a na hradě Albrechtsburg v Míšni, v proslulé míšeňské porcelánce. Dovednost malby na sklo či porcelán si následně zdokonalil dvouletým studiem kresby u patera Marcela Fromma v piaristické koleji v Novém Boru. Získané znalosti výroby barevných kompozic, doplněné studiem vzorů vídeňského mistra Antonína Kothgassera zúročil ve své dílně, kterou si postavil v Polevsku. Tam se roku 1806 oženil s Alžbětou Schürerovou, dcerou tamního skláře a podnikatele Benedikta Schürera.[6]

Podnikání v Novém Boru

Zpočátku se zabýval dekorováním výrobků z mléčného skla, které bylo náhradou za tehdy drahý porcelán. V roce 1809 zaznamenal první komerční úspěchy s novou technikou matování povrchu, tzv. achátování. [5] Se sklem začal experimentovat již roku 1816, kdy mu byl uznán vynález skla žluté (stříbrné) barvy. Světový úspěch mu přineslo zdobení povrchu žlutého skla rytinami, čímž získal žlutobílý vzor. Zdokonalil bílou emailovou barvu, čímž získal tzv. perleťový (lesklý) a biskvitový (matný) email.

Galerie Egermann na novoborském náměstí Míru
Jeden z Egermannových výrobků (kolem roku 1828)

S tchánovými zkušenostmi a věnem své manželky Egermann pokračoval v úspěšném podnikání v Novém Boru (tehdy Haida), kde se roku 1820 usadil jako měšťan. S manželkou měli sedm dětí, z nichž čtyři se dožily dospělého věku. [7] Prosperitou podnikání brzy dílnu rozšířil na huť a pořídil si výstavný dům na náměstí, v němž se dnes nachází Sklářské muzeum. Od roku 1832 své sklo začal vyrábět průmyslově ve své rafinérii, kde zaměstnával 200 zaměstnanců.

Během let vyráběl barevné sklo rubínové, přetahované tenkou vrstvou barevného emailu a probrušované, čiré sklo přetahované barevnými lazurami (zvl. žlutými a červenými), vynalezl sklo červené jaspisové i různobarevné mramorové, jež vzápětí zdokonalila sklárna v Harrachově a jihočeské sklárny Jiřího Buquoye v Nových Hradech.[8] Egermannova žlutá lazura se ve 30. letech uplatňovala i na skle malovaném transparentními listry. Roku 1828 vynalezl neprůhledné mramorované sklo, které bylo univerzitou ve Vídni pojmenováno lithyalin.[9]

Jeho nejslavnějším vynálezem, který si však nenechal patentovat, byla červená lazura. Po krádeži dokumentů z jeho dílny se od roku 1840 rubínové sklo vyrábělo i v dalších sklárnách v Čechách, Bavorsku a v zámoří.[10][5]

Uznání

Od 40. let užíval titul privilegovaného císařského a královského výrobce s oprávněním prodávat sklo po celé monarchii. Jeho umění oceňoval císař Ferdinand V., který ho několikrát navštívil i v Novém Boru.[7] Do obchodní činnosti se zapojili také Friedrichovi bratři Johann Wenzel a Ignác. V roce 1833 získal stříbrnou medaili od Jednoty pro povzbuzení průmyslu v Čechách. V roce 1848 pak obdržel medaili zlatou.[5]

Po jeho smrti úspěšnou výrobu roku 1864 převzal syn Anton Ambrož. Stalo se synonymem pro české sklo v celém světě a jako oblíbený artikl se vyrábí dosud.[11]

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. EXNAR, Petr. Měděná lazura [online]. 2002 [cit. 2018-03-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-03-07. 
  4. a b JINDRA, Vladislav, et al. Bedřich Egermann. Na počest 130. výročí významného sklářského půkopníka. Novoborský měsíčník (mimořádné číslo). 1994. 
  5. a b c d e BERNARDOVÁ, Klára. Přemožitelé času sv. 14. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Bedřich Egermann, s. 110–113. 
  6. VESELÝ, Josef. 938. schůzka: Král skla Bedřich Egermann [online]. Český rozhlas, 2013-06-13 [cit. 2018-03-06]. Dostupné online. 
  7. a b FRIEDRICH EGERMANN. crystalvalley.cz [online]. [cit. 2023-05-06]. Dostupné online. 
  8. Olga Drahotová, České sklo. Artia Praha 1986, s. 164-168
  9. Drahotová O, 1985, s. 217
  10. Drahotová O, 1985, s. 166
  11. ŘEHÁČEK, Marek. Lužické a Žitavské hory. Liberec: Kalendář Liberecka, 2011. ISBN 978-80-87213-09-4. Kapitola Lužickohorské sklářství, s. 135. 

Literatura

  • DRAHOTOVÁ, Olga: České sklo. Artia Praha 1986
  • Olga Drahotová, Evropské sklo, Artia Praha 1985

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Habsburg Monarchy.svg

↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Galérie Egermann.jpg
Galérie sklárny Egermann na nám.Míru v Novém Boru
Friedrich Egermann 1858 - Glasgestalter.jpg
Portrait of Friedrich Egermann (1777-1864)
17. Friedrich Egermann, Třídílný flakon, kolem r. 1828, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze.jpg
Friedrich Egermann, Třídílný flakon, kolem r. 1828, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze